Tradiční maďarský nápoj je prý tajemstvím dlouhověkosti

V přízemí staré budovy v Budapešti tento třicátník spolu se svým otcem pokračuje v tradici svých předků: do vody se vhání oxid uhličitý, čímž se získá perlivá tekutina, která se uchovává pod tlakem v sifónových láhvích. Výsledku se říká sodovka. A její chuť je nesrovnatelná s průmyslově vyráběnou sodou, která ztrácí perlivost, jakmile ji otevřete, říká László Kiss.

V láhvích, které pocházejí z rodinného podniku, je poslední kapka stejně tak perlivá jako ta první díky sifónu, který udržuje vodu pod tlakem, dodává jeho otec. „Takovou sodu na dobrý fröccs potřebujete,” říká.

Po horkém létu v maďarské metropoli, kdy teploty dosahovaly téměř 40 stupňů Celsia, si otec a syn mnou ruce. Obchody šly velmi dobře. „Všechny nové bary a restauranty nabízejí fröccs, to je novinka,” říkají oba. Před patnácti lety začínali s třicítkou klientů a dnes jich mají desetinásobek: restaurace, bary a soukromníky.

Směs podomácku vyráběné sody a vína si našla své místo na nápojovém lístku nejluxusnějších restaurací. „Když jsme před sedmi lety začínali, nebyl ještě tak populární,” říká Peter Ondrusek, jehož bar s názvem Fröccs se na tento nápoj specializoval.

„Je nejen osvěžující, ale také méně opojný než jiné alkoholické koktejly,” vysvětluje maďarský podnikatel Robert Varga.

Fröccs je možná dokonce tajemstvím dlouhověkosti, psal ve svých dopisech maďarský spisovatel Sándor Márai: je dostatečně povzbudivý, aby stimuloval představivost, ale pro zdraví témě neškodný, protože je lehčí než víno.

Rodina Kissova koupila malou továrnu v centru Budapešti v roce 1994, ale tvrdí, že se tu po celé generace vyráběla perlivá voda za pomoci stroje s pedály, jimiž se denně vháněl plyn pod tlakem do stovek láhví. Staré sifónové láhve nesoucí jméno dnes již neexistujících výrobců sody připomínají, že se podomácku vyráběná sodovka těšila největší slávě za druhé světové války.

Zásluhu na tom má především maďarský fyzik Štefan Anián Jedlík, který v roce 1826 vynalezl stroj umožňující vyrábět sodovku ve velkém měřítku. V Maďarsku vznikly tisíce továren na sodu a v 19. století byla výroba sody v zemi třetím největším průmyslovým odvětvím.

Až do druhé světové války konzumovala většina maďarských domácností minerální vodu ze sifónových láhví. Následující pohnutá desetiletí znamenala přerušení tohoto zvyku: za války byly zničeny závody, za komunismu byly znárodněny a po návratu k tržní ekonomice těžko odolávaly konkurenci mezinárodních značek. Ve výrobě sody pokračuje pouze několik stovek maďarských podniků.

V baru Gerlóczy, kde se podával fröccs i za komunismu, je dvaapadesátiletý István Szirtes klidný: „Nic nebrání tomu, abych pak šel pracovat, protože to nezpůsobuje opilost,” ujišťuje a usrkává fröccs sport, svou oblíbenou variantu nápoje, kdy je jedna dávka vína doplněna čtyřmi dávkami sody.