Tour de France si cením, ale pomoc dětem je víc, říká jezdec na vysokém kole Zimovčák

Díky zmíněnému projektu už 13 let finančně přispívá na rekondiční pobyty pro onkologicky nemocné děti.

„Za 33 let, co se na tom kole vozím, jsem ujel přes 300 tisíc kilometrů, což je jakoby sedmkrát kolem zeměkoule,“ říká Josef Zimovčák a vyjmenovává výhody, které vysoké kolo nabízí.

„Hezky na něm vidíte, nedá se píchnout, protože nemá duši, a nespadne vám řetěz, protože tam není. Víc výhod jsem za ty roky ale nenašel. To kolo není pohodlné, není praktické, ale na první pohled zaujme,“ směje se úspěšný jezdec.

Zimovčák za svoji dlouhou kariéru absolvoval celou řadu známých závodů. Nejvíce však vzpomíná na Tour de France, kterou absolvoval ve stejných denních dávkách jako profesionální závodníci.

„Na to nelze zapomenout. Zpětně si říkám, jaká to byla drzost. Poslední den jsem navíc při sjezdu spadl. Byl jsem v bezvědomí, odvezli mě do nemocnice. Přišel jsem o zuby, měl jsem zlomený nos, čelist, dvě žebra, otřes mozku. Jedno oko mi zůstalo viset, od té doby mírně šilhám,“ vyjmenovává chvíle hrůzy.

„Tehdy za mnou přišel sponzor a řekl, že končíme. Mně ale došlo, že nemám zlomenou nohu ani prasklou lebku, tak jsem podepsal revers a nějak jsem to dotlačil až na Champs-Élysées. Lékaři si klepali na čelo, ale byl to moment, kdy si svět uvědomil, že nějaký Čech ujel Tour de France na vysokém kole,“ líčí.

Jedním dechem ale dodává, že závody jsou historie. Již 13. rokem se totiž soustředí na svůj sportovně-charitativní projekt Na kole dětem, díky němuž pravidelně získává finance na rekondiční pobyty pro onkologicky nemocné děti.

„Jako malý kluk chcete vyhrávat, já těch výher mám za kariéru velké množství. Když ale závod skončí, uvědomíte si, jak je to všechno pomíjivé. A věřte, že když člověku onemocní dítě, tak ho nezajímá ani Zeman, ani bohužel válka, ani zdražování. Chce jen, aby se mu dítě uzdravilo. Já měl ve sportovním odvětví štěstí a jsem rád, že teď to právě díky sportu můžu společnosti splácet,“ vysvětluje Zimovčák.