Článek
Adlamova sbírka vlajek je podle serveru Daily Mail tou největší soukromou na území Velké Británie. Aby ne, když důchodce utratil za svůj koníček okolo čtyř tisíc liber, v přepočtu tedy více než 115 tisíc korun. Více vlajek má ve sbírce už jen Národní námořní muzeum v Greenwichi, které vlastní přes 1000 kousků.
Bývalý malíř a otec dvou dětí začal sbírat vlajky před 12 lety, tehdy však zřejmě netušil, do jakých rozměrů se jeho sbírka rozroste. U domu v lázeňském městě, kde žije se svojí manželkou, se tak na čtyřech stožárech střídají nejrůznější vlajky, mnohdy za účelem významných dnů.
„Vstávám v půl sedmé, nakrmím kočky a jdu vyvěsit vlajky. Ty vydrží na stožárech až zhruba do osmi do večera,” popisuje svoje rituály sběratel, jenž přitahuje velký zájem okolí.
Vlajky na přání
„Vždycky jsem se zajímal o geografii a historii. Když to spojím dohromady, tak mě logicky začaly zajímat vlajky a jejich příběhy. Tak jsem si pořídil stožár a koupil pár vlajek,” popisuje začátky svého koníčku Adlam. Zřídil dokonce i speciální schránku, kam můžou lidé napsat přání nějakého speciálního praporu, který by měl být v anglickém městě vyvěšen.
„Jedna dáma mi hned první den, co schránka fungovala, nechala čtyři vzkazy. Tři z nich jsem mohl splnit okamžitě, chyběla mi ale vlajka města Amsterdam, tak jsem ji pro ni sehnal,” říká a vysvětluje, že jeho koníček má podporu i u jeho o dva roky starší manželky Susan, která k vlajkám sepisuje příběhy a vyhledává perličky o jejich historii. Oba se tak stali nejen sběrateli, ale i amatérskými vexilology (věda zabývající se historií a symbolikou vlajek). Manželé inspirovali i některé sousedy, kteří rovněž vyvěšují ve významné dny vlajky.
„Jsem Brit a jsem na to hrdý. Proto je pro mě čest ve významné dny vyvěsit související prapory,” říká a zmiňuje například Kříž svatého Jiří, který se objevuje i na britské vlajce.
Aby mohli do vesmíru, nejdřív musí pod zem
A jaká nejcennější vlajka se ve sbírce nachází? „To bude pravděpodobně americká vlajka se 48 hvězdami, používala se v letech 1912 až 1959 a poté byla věnována poště v Bristolu,” prozrazuje Adlam, ale zdůrazňuje, že sbírka rozhodně není na prodej: „Asi bych za ni dostal spoustu peněz, ale to není ten důvod, proč to dělám.”