Článek
Okolo modelingu se odjakživa točí obrovské množství mužů. Když do tohoto světa spadne v 15 či 16 letech nějaká dívka, jakou šanci má zorientovat se a nikomu nenaletět?
Pravdou je, že svět modelingu je z velké části světem mužů, kteří tento byznys vedou. Nutno ovšem dodat, že takových 80 procent z nich jsou gayové. Já jsem měla to štěstí, že jsem si našla přítele takřka hned poté, co jsem se přestěhovala do New Yorku, a jsme spolu stále. I díky tomu jsem se tomu kolotoči na míle vyhnula.
S vaším partnerem jste už přes devět let a od prosince jste zasnoubeni. Na to, že je vám 28 let, tak je to docela paráda. Jaký typ muže je váš partner?
Duší umělec. Je nesmírně kreativní, dělá kampaně pro velké firmy. Je opravdu hodně akční, teď měl třeba velkou vernisáž v New Yorku.
O svatbě už mluvíte?
Nijak konkrétně. Zasnoubení byl jen takový důkaz toho, že spolu chceme i nadále být.
Dokážete si představit svatbu v divočině?
Zrovna nedávno jsme se bavili o tom, že by nebylo špatné vzít se třeba někde v Thajsku, jen s nejbližšími, a poté udělat pro známé nějakou velkou párty. Ale v USA se hodně lpí na velkých svatbách.
Jak to vypadá, když se potkají dva kreativní lidé a mají spolu žít?
V našem vztahu je podle mě on ten víc kreativní. Já jsem taková ta Češka…
Linda Vojtová
Češka? Jak to myslíte?
Třeba se bojím jít do nových věcí, a on je takový opakb – jde do všeho po hlavě. Funguje to i díky tomu, že já ho tak nějak uklidňuju, když jde do něčeho nového, a on mě naopak povzbuzuje, abych se nebála.
Myslíte si, že bojácnost je typická česká vlastnost?
Nemyslím si, že bychom byli nějak extrémně ambiciózní národ. Aspoň já to tak vnímám.
Co tedy děláte vy, vyjma modelingu?
Můj dědeček Vadim Petrov složil hudbu třeba ke všem Krtkům či Krkonošským pohádkám. A já teď pracuji na znovunatočení jeho skladeb – natáčet budeme už v březnu v Rudolfinu. To byl můj velký sen, aby dědova hudba dál žila. Byla bych ráda, kdyby byla jeho hudba známá i mimo Českou republiku.
Takže se nenudíte…
To určitě ne. V modelingu jsem už dlouho, ale myslím, že tam ještě snad dlouhou dobu vydržím. I tak si k tomu ale ještě hledám další koníčky. To víte, aby si partner nemyslel, že se flákám…
Co tedy ženu zaujme jako první na muži?
Osobnost, charakter, charisma…
Co vzhled… nic?
Můžu upřímně říct, že po těch devíti letech vzhled nevnímáte. To je taková ta počáteční věc na první půlrok. Tohle ale pak rychle odezní…
To zní až neskutečně přirozeně. Tak, že by to člověk u takové modelky ani nečekal…
Ale já jsem vážně normální holka. Dny v České republice si vždy užívám. Stále tvrdím, že není buřt s krajícem šumavy…
Od táboráku je k New Yorku docela daleko. Jaký je tam život?
Úžasný. Přistěhovala se za mnou v září i moje máma, tak je to teď opravdu takový rodinný život.
Kdybyste si měla vybrat jedno město, kam byste byla ochotná se přestěhovat, kam by to bylo?
Asi zpátky do Prahy. Je to takový sen, ale nevím, zda bych toho byla ještě schopná. V Praze jsem nežila od svých 17 let, tak bych do budoucna chtěla v České republice trávit tak tři měsíce v roce. Jako malá jsem trávila hodně času v Českém ráji, kde jsme měli chatu. A pak do okolí Třeboně. Kdybych měla děti, tak bych chtěla, aby vyrůstaly podobným způsobem jako já.
Váš život opravdu nevypadá úplně typicky pro topmodelky. Dodržujete aspoň nějaké základní zásady? Cvičíte, pijete hodně?
Cvičím, to ano. Když zrovna nemám nějaký pracovní projekt, tak se snažím být ve fitku každý den. Docela mě to baví, snažím se neustále cvičení měnit, aby mě to nepřestalo bavit. Ale voda? Asi nepiju úplně předpisově. Kolikrát vypiju jen třeba litr a půl vody denně. Čistou vodu mám ale ráda. Sladké šťávičky nepopíjím.
Linda Vojtová při natáčení reklamy v Karlových Varech
Když jsme u té vody, ta vás teď do Prahy přivedla, že?
To máte pravdu. Dostala jsem nabídku na natáčení prestižní reklamy pro Mattoni, což se neodmítá. Tu poslední reklamu, kde figurovaly šaty z vody, si dodnes pamatují všichni – doufám, že se nám na to podaří navázat. Pevně věřím, že tahle bude dokonce ještě lepší. Máme tu skvělý tým, jen třeba včera jsme točili 21 hodin v kuse, a tak doufám, že to nějak přežijeme. Ale to k mé práci patří a neměnila bych.
