Článek
Sutton je ve výcviku teprve několik týdnů. Skutečnost, že bude strojvedoucím až za několik let, mu ale vrásky na čele nedělá.
„Není to tak, že byste se učili ve stylu krok za krokem – krok jedna, krok dva, krok tři. Je to spíše forma umění, takže nejdůležitější je vybudovat si pro to cit,“ vysvětluje Sutton.
Momentálně jezdí se zkušeným Grahamem Hindem, kterého při práci pozoruje a snaží se toho pochytit co možná nejvíc.
„Je velmi nervózní, ale my se o něj postaráme,“ směje se Hind.
Železnice započala svoji činnost v roce 1890 a sloužila k převozu zboží z Queenstownu to Strahanu ve středozápadní části Tasmánie.
Nyní funguje jako turistická atrakce. Aby mohla fungovat i nadále, potřebuje mladou krev, neboť většina nynějších strojvedoucích odejde do deseti let do důchodu.
„Je to umírající umění, které se v mnoha oblastech již neprovozuje. Přivést mladší generaci je pro nás proto prioritou,“ svěřil se generální ředitel železnice Anthony Brown.
„Jsem z toho opravdu nadšený. Je skvělý pocit sdílet své vědomosti s novou generací, která bude, doufejme, obsluhovat parní lokomotivy ještě dlouho poté, co tady už nebudu,“ řekl Hind.