Šofér v sutaně. Pravoslavný kněz z Plzně najezdil tisíce kilometrů s pomocí pro Ukrajinu

Prvně zamířil na východ s autem nacpaným humanitárními potřebami již v roce 1997, tehdy tam ovšem nebojovali s Rusy, nýbrž s povodněmi. „Pak v roce 2017, kvůli konfliktu v Luhanské a Doněcké oblasti. A od vypuknutí regulérní války to byla slušná řada výjezdů, spočítané je nemám, ale myslím, že jich bude ke stovce,“ odhaduje.

Na první „válečnou“ cestu vyrazil hned počátkem března 2022. „Se sbírkou od sponzorů a věřících. Tenkrát šlo hlavně o jídlo pro zoufalé utečence na hranicích,“ vzpomíná Polanský. Z té doby mu utkvěl jeden z nejhorších zážitků. „Nějaká žena mne prosila o kousek chleba.“

Jiné momenty naopak potěší. „Když klukům v zákopech přivezete pomoc, kterou potřebují, tak se jim skutečně rozsvítí oči radostí,“ líčí Polanský. Do oblasti bojů si nicméně troufl až později. „Napřed jsem se odvažoval jen do základny vojenských kaplanů ve volyňském Lucku, teprve pak jsem se s nimi dostal až do válečné zóny.“

Většina pomoci, kterou vozí, teď směřuje přímo k armádě. „Třeba v prosinci jsme vezli do vojenského špitálu pyžama a domácí oblečení, aby si ti chudáci měli alespoň v čem jít zakouřit,“ podotýká Polanský. „Tento týden jsme kupovali akumulátory do aut, nářadí, žádané jsou zákopové svíčky, oblečení, hygienické potřeby,“ dodává.

Nakládá ale i klasickou humanitární pomoc, loni to bylo kupříkladu více než sto čtyřicet pytlů nacpaných obnošeným dámským, pánským i dětským ošacením od plzeňské diecézní charity. Nebo zdravotnický materiál darovaný českými hasiči, obvazy i francouzské hole.

Za dva roky války se vybralo hodně přes dva miliony korun přímo v plzeňském pravoslavném kostele sv. Anny. „Míra solidarity nijak nepolevuje. Z devětadevadesáti procent jsou to dary od Ukrajinců - těch, kteří zde žijí již léta, i těch, již přišli kvůli válce,“ konstatuje otec Jan. Z příspěvků se podařilo pořídit mimo jiné tři ojeté vozy s přívěsnými vozíky.

„Jsou ale i sponzoři, kteří nakoupí pět set párů ponožek. Nebo se mne přišla paní zeptat, jak dodat na Ukrajinu 3D tiskárnu. Aby tam na ní mohli tisknout díly k dronům. Minulý týden jsme ji tam vezli,“ líčí kněz.

Každá zásilka má podle Polanského přesné místo určení: „Je fakt, že se tam hodně kšeftuje. Proto jsem se rozhodl, že nevydám jediný pytel s pomocí, aniž bych nevěděl, komu půjde do rukou.“

Co povezou příště? „Na otočku do Mukačeva trenky, ponožky a vložky,“ konstatuje muž, který měl v napadené zemi předky. „Rodiče přišli z Podkarpatské Ukrajiny po válce na západ Čech za prací,“ vysvětluje Polanský.

Kostelní „kancelář“ mu zdobí neveselé suvenýry, ukrajinské vlajky podepsané frontovými vojáky. Jednu s asi deseti jmény od něj dostal před pár dny ředitel Diecézní charity Plzeň Jiří Lodr: „Mám zprávu, že dva z těch vojáků už padli.“