Článek
Nápad chovat šneky prý dostal před lety jeho bratr, když si o nich přečetl na internetu. Dnes vzrostlí jedinci afrických šneků (Helix aspersa maxima a Helix aspersa aspersa) spásají už čtvrtým rokem rozlehlé výběhy ve Vlkoši u Kyjova a starost o farmu zaměstnává celou rodinu Jiřího Szotkowského. Zájem o šneky je prý celý rok, boom nastává před Vánocemi.
„Šneky chováme už od vajíček, můžete buď vše nechat na přírodě, nebo pohlavně dospělého jedince umístíte do líhně, kde vajíčka nasadí do připravené půdy. Tak to děláme my. V kokonu je šedesát až dvě stě vajíček, musíte se rozhodnout, jestli je necháte na další chov, nebo je zpracujete jako kaviár,“ říká muž, který dřív pracoval jako strojař. Líheň se u nich zatím využívá na jaře. Poté se šneci přemístí do venkovního výběhu, většinou v květnu.
Hodně vody a správná potrava
Pod dřevěnými stříškami tam chráněné před nepřízní počasí spí celý den tisíce plžů. Ač to možná mnoho lidí netuší, šnek je noční zvíře, navíc potřebuje ke svému životu vlhké prostředí.
„Vysazujeme jim do výběhů plodiny bohaté jak na vápník, kvůli pevné ulitě, tak na vodu. Jaké, vám neřeknu, to je naše výrobní tajemství. Samozřejmě je dokrmujeme i vlastní směsí. Mícháme podle receptur, které jsme dostali od specializované firmy z Paříže. Nechybí třeba mletá pšenice, sušená vojtěška, nějaké vitamíny, vápník. Vše na přírodní bázi,“ vysvětluje chovatel, podle něhož musí pro své malé chráněnce vytvořit podmínky odpovídající co nejvíc těm, které mají v přírodě.
„Šneka v ní nenajdete někde na suchu, ale jen ve vlhké trávě či na okraji lesa. Bez vody strádá, má problémy dostat se po suchém podkladu k potravě. Kdo výběhy málo zalévá, nemá takové chovatelské úspěchy. Asi v půli října začínáme plže sbírat jako brambory.“ V průměru sesbírají ze všech svých ploch až čtyři tuny šneků.
Nastává zimní spánek
„Už během sběru si šneky třídíme, jestli je použijeme na další chov, nebo je zpracujeme. V obou případech musí mít prázdné vnitřnosti. Pak se navážou na speciální síťky, nechají se lehce proschnout a uloží se do chladicích boxů, kde v zimním spánku hibernuje,“ vysvětluje Jiří.
Koupit se zatím u něho na farmě dají jak šneci na chov, tak ti, co jsou určení ke konzumaci. A také šnečí kaviár. „Už jen pár razítek a budeme smět prodávat i vlastní šnečí výrobky. Chceme nabízet také exkurze, aby lidé viděli, že dostávají pochoutku, která nevyrostla někde v Číně, ale starali jsme se o ni na našich moravských loukách u Kyjova.“
Jak dodává, než se maso zpracuje, tak aby se dalo jíst, vezme ho nejméně pětkrát do ruky. Musí se mimo jiné zbavit všeho slizu, očistit od střívek i pohlavních údů. „Zůstane tak celá, čistá noha. Výborná je do polévek, ale děláme i zeleninové remulády, nakládáme šneky do česnekového oleje s balkánským sýrem. K tomu se hodí menší druh šneka Helix aspersa aspersa, větší maxima se dává zpět do ulitek, zalévá se ochuceným máslem.“
Se sýrem i sušené
Ve Vlkoši chtějí kromě tradičního receptu po burgundsku s bylinkami nabízet i italské nebo španělské varianty s dýňovým máslem, se sýrem, s lanýži. „S máslem bude sedm druhů, které si zákazník může jen zapéct a přikusovat k nim rozpečenou bagetu.
Třeba ve Španělsku se šneci jedí na sladkokyselo. Číšník je vytahá ze zavařovaček jako okurky, nandá do misek, přidá česnekový dip a chlapi šneky přikusují k pivu. My, zřejmě jako jediní v Evropě a možná i na světě, chceme dělat i sušené šnečí maso. Jeho výhoda je, že úplně neztvrdne, zůstává pořád vláčné. Zapracovali jsme i na výborné paštice,“ svěřuje se Jiří Szotkowski s dalšími plány.
I šéfkuchař a propagátor tradiční české kuchyně Jaroslav Sapík doporučuje kvůli tomu, že neobsahují žádný tuk a cholesterol, a jsou tak prospěšní lidskému organismu, nebát se zařadit šneky do jídelníčku. „V Maďarsku jsem viděl šneky i s čabajkou, ale to zrovna nemusím. Francouzi se nebojí podávat je smažené na jehle, obalí je ve vinném těstíčku a podávají s bylinkovou omáčkou. My jsme zvyklí jíst šneky o Vánocích, ale je to dnes celoroční záležitost. Když je teplo, hodí se ke šnekům bílé víno.“