Skotsko se stalo jeho osudem, teď Čech sní o vlastní palírně whisky

Seriózní finančník v dokonale padnoucím obleku – takový je první dojem. Hned při prvních slovech o skotské whisky ale Martin Kovář dostane nadšený výraz a rozzáří se: „Poprvé jsem byl ve Skotsku před dvanácti lety a hned mě chytlo za srdce. Mají nádhernou přírodu, bohatou historii. V rámci poznávání této země a jejích obyvatel se zákonitě dostanete i k ochutnávání whisky. Musí to tak být, je to, jako kdybyste přijeli do Česka a neochutnali pivo.“

Jak Martin říká, má naštěstí kolem sebe lidi, kteří whisky dokonale rozumějí. „Když se nechcete řídit jen klasickým chutná – nechutná, musíte mít ke každému alkoholu zkušeného průvodce, jenž vás jeho zákrutami provede. Pro mě to byl velký znalec Vašek Rout, pořadatel Skotských her na Sychrově na Liberecku. Před dvěma lety v srpnu proběhl už jejich dvacátý ročník, přišlo na tisíc lidí, je to jedna z největších skotských akcí v Evropě.“

Právě tady se dá ochutnat nepřeberné množství nejrůznějších značek skotské whisky. „Nemusíte si hned kupovat celou lahev, dozvíte se o whisky ale spoustu zajímavostí,“ říká Kovář, který se přesto, že ze 128 palíren ve Skotsku jich navštívil už na padesát, nepovažuje za znalce.

„Jsem pořád zanícený amatér. Pokud jde o znalosti whisky, jsem středoškolák, teď chci na vysokou,“ tvrdí skromně s tím, že si pořád musí prohlubovat svoje znalosti.

„Jdete do palírny, vidíte, jak se whisky vyrábí, skladuje. Pak se začnete zajímat o destilační procesy, co všechno udělá s whisky použitý ječmen, sud, v němž zraje. A samozřejmě pořád ochutnáváte. Ne nadarmo se říká, že cesta ke znalosti alkoholu vede lesem vypitých lahví. Tajemství je ve znalosti míry. S přibývajícím věkem si raději dám méně whisky, ale musí být kvalitní. A není mi jedno, s kým ji piji,“ říká Kovář, který prý nikdy nepopíjí doma.

Jedinou výjimkou byl nedávný online večer osmnáctek. „S kamarády jsme vzali běžně dostupné osmnáct let staré skotské whisky z oblasti Speyside – jedna lahev vyšla na osmnáct set až dva a půl tisíce korun – a hledali drobné rozdíly. Dobře jsme se tím zabavili, navíc si myslíme, že lahve budou cenově růst. Takže je to příležitost pro sběratele.“

A jak chutná taková osmnáctiletá whisky? „Jako včela obalená v medu letící nad rozkvetlou loukou vřesu,“ směje se Martin Kovář, od roku 2011 člen prestižního Single Malt Whisky klubu 12 Men of Tyn(e) – 12 mužů od Týna.

Právě díky mužům od Týna si mohl poprvé koupit i podíl na sudu skotské whisky. „Už přes deset let kupuji whisky ze sběratelské série. Jsou to většinou limitované edice, jichž se nevyrobí víc než sto nebo sto padesát lahví, cena někdy začíná na pár tisících korun, ale zhruba po deseti letech se zdvojnásobí,“ vysvětluje sběratel.

Zájemci si tak mohli nedávno pořídit třeba lahve vydané při příležitosti výročí panování britské královny Alžběty II., ale i speciální edici whisky spojenou se seriálem HBO Hra o trůny. „Je to zábava, whisky vám musí chutnat, musíte k ní mít vztah. Pokud se dáte do sbírání, máte peníze investované v něčem, čemu věříte,“ zdůrazňuje Kovář. Další možností investování je podle něho nákup podílu na sudu whisky. „Ten ale zůstane celou dobu ve Skotsku, jinak by to podle zákona nebyla skotská whisky.“

Majitelé sudu pak do Skotska přijedou na slavnostní stáčení do lahví, jež nesou na etiketě jména těch, kteří do něj investovali. „Je to ryze nekomerční záležitost, vyfotíte se před sudem, dáte si večeři v palírně. Z jednoho sudu je pro každého tak deset lahví, jednu věnujete přátelům, jednu vypijete, zbytek si dáte do sbírky nebo se pustíte do výměny s dalšími nadšenci. Podobně jako si kluci vyměňují kartičky,“ tvrdí.

Jeho snem je mít ve Skotsku vlastní palírnu. Ta by ale byla součástí investičního fondu Wine Management, který Martin Kovář spoluzakládal.