Článek
Helmute, popište mi, jak vypadá takový běžný pracovní den rolbaře? V kolik jdete do práce?
Obvykle mi pracovní den začíná v půl páté odpoledne, kdy vyrážím do práce. V pět se s kolegy všichni sejdeme v hale, kde jsou zaparkované rolby, vyměníme si pár vět, řekneme si něco k podmínkám a vyrazíme na svah v pět večer, kdy sjezdovka končí svůj provoz.
V kolik hodin obvykle končíte? Máte dáno, že musíte jezdit tolik a tolik hodin, nebo to je nárazové?
V zásadě to je tak, že jezdíme vždy do půl osmé večer, kdy máme půlhodinovou pauzu. Pak už vše záleží jen a jen na podmínkách. Když padá sníh a je to třeba, tak jezdíme často až do dvou hodin do rána.
A co když sněží i přes noc? Do rána přece může sjezdovka nepříjemně zapadat.
(přísný pohled) Hm. A to se stává sakra často. Pokud přes noc napadne aspoň sedm až osm centimetrů sněhu, tak to pro nás znamená jediné: budíček v půl páté ráno a v pět vyrážíme znovu na sjezdovku, aby byla skvěle upravená, než dorazí první lyžaři.
Složená rolba může působit kompaktně, v jejích útrobách se však skrývá obrovská síla.
Obraťme list. Jak to naopak vypadá, když je nedostatek sněhu – třeba na začátku sezóny?
To je trochu odlišné. Část z nás se stará o provoz sněžných děl. Zbytek má volno. Sezóna tu začíná už poslední týden v listopadu a končívá až na chvostu dubna, letos to bude 21. dubna, pokud se nemýlím. Nedá se ale říci, že tu v té době míváme výhradně umělý sníh. Počasí umí často překvapit. Mile i nemile.
Co dělá takový rolbař v létě? Představuju si vás jako pěstitele ovoce, který ze sklizně svého sadu posléze pálí prvotřídní destiláty.
Máte vážně kouzelnou představivost! Ale od toho mám sousedy. Ač se to nezdá, tak být rolbař, to je tu celoroční práce.
Prosím? A co děláte v létě? Sázíte tu trávník?
Vy žertujete, ale nejste tak daleko od pravdy. Přes léto totiž obvykle pracujeme na nějakých vylepšeních svahu, která nám posléze v zimě pomohou. Anebo třeba i pomáháme s modernizací lanovek. Třeba loňské léto jsme tu budovali u sjezdovky vodní nádrž, která zjednodušuje proces zasněžování v zimě. Nenudíme se.
Snežná rolba není levná hračka. Podobná přijde na 14 až 16 miliónů korun, záleží na výbavě.
Jak dlouho se rolbování věnujete?
Od roku 1985. Letos to bude už 29 let. Pracuju tu ze všech chlapů nejdéle. Začal jsem, už když mi bylo 15.
Tak to můžete docela dobře zhodnotit vývoj vašeho zaměstnání a také techniky, ne?
Práce to je stále podobná, ale technika ušla obrovský kus cesty. Stroje, které máme dnes, stojí sice kolem 400 až 500 tisíc eur, ale jsou neuvěřitelné. Na všechno jsou v nich displeje a vy tak máte jasný přehled, co se ve který moment děje. Jsou to ale důležité investice do kvality sjezdovek. A do budoucna je vše slibnější i pro přírodu. Zakoupili jsme už první rolbu, která běží napůl na naftu a napůl na elektřinu. Emise CO2 jsou o 99 procent nižší.
A jak to je s nehodami při rolbování, stávají se nějaké?
Ne, naštěstí ne. Maximálně se nám porouchá rolba, odejde motor nebo něco takového, ale k úrazům nedochází. Práce je samozřejmě jednodušší, když není sníh mokrý a těžký. Mohu s klidem říci, že i díky technice je kvalita sjezdovek v Jižním Tyrolsku skvělá. Stroje pracují lépe a i pro nás to je dnes už všechno o něco snazší.
Snazší? Takže by to třeba zvládala i žena?
To se těžko říká. Není to úplně zaměstnání pro ženy. Ale ano, jednu rolbařku už jsem za svou kariéru potkal. Ale pojem „žena” ji zrovna úplně přesně nedefinoval...
Pohyby obou rukou musejí být zcela synchronizované...
Kolik vás tu pracuje? Zajímá mě, kolik pracovníků se stará o jednu velkou sjezdovku.
Máme šest strojů a je nás sedm. V praxi to znamená, že nás vždy pracuje šest a sedmý má jeden den v týdnu volno. Každý pečujeme o svou část sjezdovky, kterou dokonale známe. Je to tak lepší.
Jak je vaše povolání placené?
Odvíjí se to i od zkušeností, ale v průměru se plat pohybuje kolem 1500 eur měsíčně (cca 41 300 Kč).
Je to pro vás jen práce, anebo i zábava?
Jednoznačně to je také zábava. Víte, jsou takoví muži, kteří si říkají, že tohle musí být to nejlepší zaměstnání na celém světě. Pak ho dělají dva měsíce a skončí. Nechápu to.
A vás nikdy nenapadlo pověsit tohle řemeslo na hřebík?
Párkrát mě to už napadlo, zejména v létě, kdy to není úplně akční záležitost. Ale nakonec jsem u toho zůstal. Proč? Protože mě tahle činnost baví ze všeho nejvíc...