Hlavní obsah

Reverend vzdává hold zesnulým milovníkům motorek, vozí je ve speciálně upravené sajdkáře

Úkolem Paula Sinclaira žijícího ve vesnici Heather v anglickém hrabství Leicestershire je odvážet zesnulé na jejich poslední cestu. Dvaapadesátiletý reverend k tomu však nevyužívá klasický pohřební vůz, nýbrž speciálně upravenou sajdkáru. Chce totiž prokázat laskavost těm, kteří ve svém životě dávali přednost právě motocyklům před automobily.

Toto video už bohužel nemůžeme přehrávat z důvodu vypršení internetové licence

BEZ KOMENTÁŘE: Zesnulé motorkáře vozí reverend ve speciálně upravené sajdkářeVideo: Caters News, AP

Článek

Sinclair, vášnivý milovník motorek pocházející ze skotského Glasgow, se rozhodl s neobvyklým byznysem začít v roce 2001 poté, co na své motorce utrpěl nepříjemnou nehodu.

„Jako kněz jsem se účastnil několika pohřbů motorkářů a vždycky jsem přemýšlel nad tím, že by bylo hezké vzít je na poslední cestu na motorce. Když jsem se zotavoval ze zranění, řekl jsem si, že je to ta ideální doba s něčím takovým začít,“ svěřil se agentuře AP.

Vlastní už jedenáct pohřebních sajdkár

V roce 2002 tak vznikla první sajdkára v Británii, která byla speciálně upravená pro převoz nebožtíků. Ačkoliv si v začátcích vystačil s jedním strojem, nyní už jich má celkem jedenáct, včetně takových skvostů, jako je Triumph Thunderbird, Suzuki Hayabusa nebo Harley Davidson.

Pohřební vůz stojí kolem 42 tisíc liber (asi 1,2 miliónu korun), což zahrnuje motorku jako takovou, všechny ostatní součástky a zároveň přeřazení do třídy pohřebních vozů. Všechny jeho sajdkáry jsou vybaveny vnitřní regulací teploty, odmlžováním či vnitřním osvětlením.

Poptávka je vysoká

O jeho služby je v zemi velký zájem, od začátku svého fungování v těchto vozech převezl už více než pět tisíc nebožtíků. Sinclair tvrdí, že se jedná o adekvátní uctění památky těch, kteří byli ve svém životě motocyklům oddaní.

„Nepřáli by si být převáženi autem. Je to stejné, jako kdybyste řekli fanouškovi Evertonu, aby si oblékl dres Liverpoolu - a to zkrátka nejde,“ připodobnil komunitu motorkářů k fanouškům fotbalu.

„Je navíc opravdu uspokojující vidět úsměvy rodinných příslušníků, když společně s rakví, která je hezky vidět, projíždím. Jsem za to, co dělám, velmi rád. Je to totiž zajímavá práce, která činí mnoho lidí šťastných,“ uzavřel.

Výběr článků

Načítám