RETRO HOKEJ: Moravcovo dloubnutí završilo zlatý hattrick

David Moravec o tom svém nejslavnějším gólu rád s úsměvem říká, že to bylo „vékáčko“. „Prostě velká klika, štěstí,“ dovysvětlí. Když ale na ledě dokonal svou bekhendovou kličku, komentátor Robert Záruba do mikrofonu nadšeně a nezapomenutelně křičel: „Vítej, zlatý hattricku. Jsme potřetí za sebou mistry světa!“ Ano, bylo 13. května 2001 a Moravcovým gólem z prodloužení finále proti Finsku v hannoverské Preussag Areně vyvrcholilo nejúžasnější období českého hokeje.

Češi vládli mistrovstvím, byli úřadujícími olympijskými šampiony z turnaje století a k tomu zlaté medaile vozila i dvacítka. Do NHL proudily nekončící davy našinců a extraliga vypadala jako nepřeberná zásobárna dalších a dalších talentů. Kanaďané žasli a pokládali český hokej za nepochopitelný fenomén, vždyť ta země má deset milionů lidí a 150 zimáků… „Byli jsme hodně sebevědomí, věřili si. Nebyli jsme nabubřelí, že bychom soupeře přehlíželi. Byl tam respekt. Jezdila řada kluků z NHL, kteří dobře věděli, v čem je jaký hráč protivníka silný. A tak jsme se navzájem upozorňovali, na co si dát pozor, což nás nejvíc posouvalo,“ vzpomínal před pár lety Moravec.

Hokejisté měli herní volnost, častěji improvizovali, využívali své chytrosti. Velkou personou byl kapitán zlaté generace Robert Reichel, který dokázal u vedení zajistit ty nejlepší podmínky pro hráče. A když jednou v lednici po zápase chybělo pivo, hrozil téměř „stávkou“. „Sami jsme byli velmi zodpovědní. Každý si uvědomil, jaká je jeho pozice v týmu, a obětoval se pro mužstvo. I když byl z klubu zvyklý hrát přesilovky, tak tady chodil jen na oslabení a neremcal,“ popisuje Moravec.

I právě jeho trefa z onoho 13. května je důkazem, jaká vnitřní síla se v týmu skrývala. Finové v polovině finále vedli 2:0, jenže Češi ve třetí třetině srovnali a zápas šel do prodloužení. O zvratu téměř nepochybovali, protože si opakovali, jak na Finy umí. Že je porazili ve finále už před dvěma lety, že to psychicky neustojí. A tak se i stalo.

V 71. minutě se Moravec s Paterou přiřítili do pásma a… Však víte, „vékáčko“. Jakmile střelec spatřil puk v brance, zvedl ruce nad hlavu a během vteřiny mu hlavou proletěla televizní vzpomínka na Martina Procházku, kterak o pět let dřív po vítězném gólu ve Vídni odhodil v euforii rukavice. A tak to David Moravec udělal na chlup stejně. Pak ještě chvíli zběsile plácal do plexiskla, než na něj naskákali spoluhráči.

„Patýz mi to dobře nahrál. Jel jsem sám a hráč za mnou začal zmatkovat, spadl na led jak podťatý a já musel uhnout do strany, protože jsem měl strach, že mi do toho sáhne. A k tomu tam brankář Nurminen hodil vozemboucha, úplně nesmyslně sebou plácl. O to to bylo jednodušší, protože najednou přede mnou byla prázdná branka. A pak už jen nekonečná euforie,“ vybavuje si Moravec.

Při předávání zlatých medailí kapitán Reichel zkropil šéfa Mezinárodní hokejové federace Reného Fasela šampaňským, což vysvětloval: „Aby si pamatoval, že jsou Češi nejlepší.“ Nebylo žádným tajemstvím, že u švýcarského zubaře nejsou Češi úplně oblíbeným národem.

Ale na šampionátu v Německu i on sledoval jejich dominanci. Dostali jen 12 branek z devíti zápasů, což je suverénně nejméně v samostatné historii. Hned tři ze šesti hráčů v All Stars byli Češi – šlo o brankáře Milana Hniličku, centra Roberta Reichla a Martina Ručinského jako pravé křídlo. Doplnili je Finové Nummelin s Kapanenem a Švéd Johnsson.

Zároveň to ale byl vrchol, který se – navzdory dvěma zlatým mejdanům (2005, 2010) – už nezopakoval. Zlatá generace končila a ty další se k ní nepřiblížily.