Radek Jaroš: Návrat na K2? Jsem blbec?

Radek Jaroš v posledních týdnech ztělesnil vše, co se skrývá pod pojmem „pravý muž”. Šel si za svým snem, nedal se odradit několika dřívějšími neúspěchy a nakonec po obrovském fyzickém výkonu plném psychické odolnosti uspěl. Nedalo se čekat nic jiného, než že se na zrádnou horu K2 po svém úspěšném tažení už nebude chtít více vracet. A také že ne. Pokud si je Jaroš něčím jistý, tak tím, že se popasoval s touto nebezpečnou horolezeckou legendou naposled.

„Jsem blbec, abych se sem vracel? Já jsem se sem vracel pětkrát, takže sem už rozhodně nepojedu a můžu říci jasně, že ne - nepojedu sem už nikdy. Stačilo to. Bylo úžasné, že se nám letos podařilo dostat na vrchol 15 dnů od postavení základního tábora, to bylo neuvěřitelné. Jsem rád, že to mám za sebou a opravdu sem jen těžko najdu znova cestu,” uvedl Jaroš.

„Vyčerpání, které se dostavilo na vrcholu, bylo výrazné. Během výstupu mě párkrát napadlo, že letos toho vrcholu snad už dosáhnu. Myslel jsem si, že vršek probulím dojetím, ale těsně před vrcholem jsem měl krizi. Zatáhlo se, bylo hnusný počasí a 100 metrů pod vrcholem furt nebylo jasné, zda se tam dostanu. A když jsem se tam dostal, tak jsem tam byl sám a ta euforie byla slabší než to vyčerpání, které bylo opravdu velké. V tu chvíli mi to nedocházelo. Jsem navíc zvyklý tohle řešit a radovat se až na bezpečném místě,” zdůraznil Jaroš.

Jaroš se stal celkově čtvrtým Čechem, kterému se podařilo na vrcholu hory K2 stanout. Pátým se stal jen asi 20 minut po něm další člen jeho týmu Jan Trávníček. Jaroš i Trávníček se shodli, že sestup z K2 nemohl být úplně klidný, protože na vrcholu byli mezi čtvrtou a pátou hodinou odpolední, tedy poměrně pozdě. Bylo tak jasné, že sestup by měl proběhnout co možná nejrychleji.

„Když odcházíte z vrcholu v pět hodin a víte, že to není jednoduchá cesta, tak je jasné, že přijdete hodně pozdě. Navíc okolo sedmé začalo sněžit a přišla tma. Ten terén nebyl jednoduchý a aby toho nebylo málo, tak nás tam blokovali nějací další lidi, kteří se tam motali. Bohužel to bylo v místě, kdy jsme je nemohli předejít či předlézt. Když jsme se vrátili před desátou do tábora, tak jsme padli do stanu totálně vyčerpaní. Jen jsem se napil a upadl do takového bezvědomí a produsil jsem se do rána,” popsal nebezpečné chvíle Jaroš.

A na co se hrdina českého horolezectví teď aktuálně těší nejvíc? „Chci si užít ještě kousek léta a dostat se teď z té zimy a vysokých hor. Jak se říká, horolezectví je nejlepší způsob, jak přezimovat léto. Teď nadešel čas to našim partnerkám vynahradit a dát jim naši přítomnost. Vyrazit někam s děckama k moři a na kola na Vysočinu. Pro mě je to závěr Koruny Himálaje, uzavření jedné dlouhé, takřka 20leté kapitoly mého života. Teď uvidíme, jaká bude ta kapitola další. Výzvy a touhy jít dál a něco dokázat jsou furt před námi. Ať už jde o výzvy sportovní, partnerské či jiné,” dodal rodák z Nového Města na Moravě.