První vietnamský průvodčí ČD: Dráhy byly můj sen, o večerce vtipkuju

„Vlaky miluju už od útlého dětství, kdy jsem na vesnici u mé české babičky, která mě hlídala, sledoval vlaky z okna,“ začíná své vyprávění Phan Anh Tran, který se narodil vietnamským rodičům v Česku.

Nejdřív sice hledal uplatnění v oboru, ze kterého odmaturoval, a pracoval na oddělení následné intenzivní péče ve vrchlabské nemocnici, vydrželo mu to ale jen dva měsíce. Práce ho nenaplňovala, a tak se rozhodl splnit si dětský sen.

I když původně mířil na místo strojvedoucího, rozhodl se nakonec „začít u drah pozvolna“. Dnes je vlakvedoucím u Českých drah, potkává se s cestujícími, kontroluje jízdní doklady, dává souhlas k odjezdům vlaků a dělá další úkony s funkcí spojené.

„Úloha strojvedoucího je velice náročná jak po psychické, tak dopravní stránce, je to velice zodpovědná funkce, takže prozatím si vystačím na své stávající pozici. Chci se ale rozvíjet, jít dál a třeba to bude v budoucnu právě ten strojvedoucí nebo i něco výš,“ nechává si Phan všechny cesty otevřené.

A co je podle něj na práci průvodčího nejtěžší? „Hodně náročné jsou různé nástupy, jednou nastupujete ve čtyři hodiny ráno, podruhé to máte odpoledne, režim není pravidelný a dokáže člověka rozhodit,“ vysvětluje průvodčí.

Denně se také musí potýkat s nejrůznějšími typy cestujících. „Můžou být agresivní, pod vlivem jakýchkoliv látek. Řeším i různé náročné mimořádnosti, třeba srážku s automobilem na přejezdu, srážku s člověkem a další věci, které se můžou na trati stát,“ vypráví Phan ze zkušeností.

V podobných případech je podle jeho názoru důležitá hlavně komunikace. „Já osobně jsem povahou diplomat, snažím se s člověkem domluvit a zbytečně negradovat situaci. Záleží také, jak se dotyčný chová, někdy nelze reagovat podle určených vzorů, je potřeba být pružný,“ vysvětluje Phan Anh Tran, kterému známí říkají také Honza.

Setkávání se spoustou rozmanitých lidí a poznávání jejich životních příběhů je zároveň jedna z věcí, jež ho u drah nejvíc baví. Je rád „hezky oblečen“, na svoji uniformu je hrdý a přiznává, že už se ze železnice stalo i něco víc než zaměstnání – je neodmyslitelnou součástí jeho osobnosti.

„Přitahuje mě i to denní cestování, jezdíte do spousty různých míst a cestujete různé trasy, je to velice zajímavá a rozmanitá práce,“ hodnotí Phan. Cestující na něj můžou narazit třeba na tratích kolem Turnova, Mladé Boleslavi, Nymburka, Hradce Králové i Prahy.

„Přiznávám, že se potkávám i s překvapenými lidmi – ale v dobrém slova smyslu! Nepotkal jsem se s nikým negativním, kdo by se do mě navážel, kvůli tomu, kdo já jsem,“ říká nám Phan.

Dle svých slov chtěl vždycky bořit stereotypní představy a předsudky o lidech vietnamského původu a má pocit, že se mu to daří. Jeho maminka je ráda, že „dělá, co ho baví“, s otcem již není dlouhodobě v kontaktu.

Svoji lásku k železnici sdílí s ostatními i na platformách sociálních médií. O působení na sítích přitom prý dřív moc nestál, jeho videa se však lidem zalíbila natolik, že se jeho základna například na TikToku rozrostla na téměř 54 tisíc fanoušků, což ho velmi motivuje k vymýšlení dalších scének a vtípků.

„Někdy loni mě na peróně zastavila slečna, říkala mi, že mě sleduje a že se i díky mně hlásí do přípravy na vlakvedoucího. Za rok dala zkoušky a už jezdí,“ těší Phana, že zároveň pomáhá přivádět k železnici další lidi.

Cestující ho často ve vlacích poznávají a chtějí se s ním coby influencerem vyfotit. „Párkrát jsem se podepisoval i na jejich neplatné jízdenky, co měli třeba schované v peněžence,“ vzpomíná průvodčí žijící v Turnově.

„Obsahem mé tvorby na sítích je buď osvěta toho, jak to funguje na dráze, potom různé vtípky na moji osobu nebo na dráhu, a dělám i videa z reálných situací, které jsem zažil. Například jsem vyháněl netopýra z vlaku,“ směje se Phan.

„Jedna z těch nejvtipnějších věcí, která se mi stala, bylo to, že za mnou jednou přišel obyčejný pán, Čech, a promluvil na mě plynulou vietnamštinou. Já jsem byl zaražený a nevěděl jsem, co mu mám na to říct! Bylo to velice milé překvapení, něco takového opravdu nečekáte,“ zmiňuje Phan další z historek, které za ty roky u drah zažil.

Český humor, podobně jako třeba českou kuchyni, má velmi rád. „Přiznávám se, že je mi bližší ta česká kultura než vietnamská. Vyrůstal jsem v ní, zažil jsem to klasické české dětství na vesnici, vyrůstal jsem se svými strejdy a tetami u traktorů a jezdil s nimi i na pole. Mám to prostě v sobě.“

A jak se k jeho svérázné „propagaci“ drah staví zaměstnavatel? „Naše vedoucí oddělení komunikace mě v tom podporuje a velice si toho vážím. Dlouho jsem ale dělal svoji tvorbu a nevěděl jsem, jak na to dráhy reagují. Když jsem se dozvěděl ten pozitivní feedback, velice mě to potěšilo,“ přiznává Phan.

A když zrovna není v práci, vlaky „vypravuje“ i doma, začal totiž sbírat jejich modely. Kromě toho se zajímá také o moderní historii, rád poslouchá hudbu a jezdí na výlety s kamarády, fotí a sbírá staré fotoaparáty.