Článek
„Než jsem byl vysvěcen, pracoval jsem, stejně asi jako každý, za barem, abych si vydělal na vysokou školu. Asi před šesti či sedmi lety potřebovala místní hospoda výpomoc na Silvestra, protože jim vypadl jeden stálý člen. Měl jsem praxi, tak mi tu práci dali, a já potkal spoustu lidí, které bych obvykle nepotkal,“ vypráví Ward.
V Anglii otevřeli hospodu bez alkoholu, majitelem je vyléčený alkoholik
„Hostinský mi pak svěřil dvě pravidelné směny týdně, které si nesmírně užívám. A kdykoliv mají jakékoli vystoupení nebo kapelu, tak jim taky vypomáhám,“ dodává farář z kostela All Saints Church ve vesnici Claverley v anglickém Shropshire.
Přes den knězem, v noci barmanem
Pracovitý farář aktuálně bojuje s Parkinsonovou chorobou, ani to mu však nebrání v tom, aby dělal, co ho naplňuje. „Za práci v hospodě nedostávám zaplaceno. Nechci, je to součást mé služby. Peníze jdou rovnou do pokladny kostela,“ vysvětluje Ward, který je ve vesnici farářem už 13 let.
Vesnice a kostel jsou díky tomu ve spojení
Ačkoliv v hospodě potkává spoustu nových lidí, příliš mnoho jich díky němu do kostela nepřijde. „Ale pomáhá to svatbám a křtinám. Kostel a vesnice jsou díky tomu ve spojení,“ říká farář, jenž kolárek nesundává ani při čepování piva.
A jaké pivo čepuje a pije nejraději? Podle jeho slov je to německý světlý ležák nazývaný Hell (německy světlý, anglicky peklo). „Lidi to často pobaví, když vidí faráře pít ‚peklo‘. Vždycky to prolomí ledy. Díky práci v hospodě lidé vidí, že faráři jsou normální lidé. Pijeme, někteří kouří, rádi sledujeme fotbal,“ uzavírá.
Nejšťastnější muž na světě o tajemství spokojeného života
