Pražský bezdomovec Míra: Letošní zima se dala přežít

„Zima je jen pocit, ale ta letošní byla skutečně pohodová, dala se přežít. Mnohem nepříjemnější je pro mě déšť a hlavně vítr. Ten se dostane všude. Ale neměnil bych. Je to o svobodě. Vstanu si, kdy chci, a za ničím se nehoním,“ řekl Právu třiapadesátiletý Míra, který se pokládá za „služebně“ nejstaršího pražského bezdomovce.

Na ulici je již od sedmaosmdesátého roku, plných pětatřicet let. „Neměl jsem jednoduché dětství. Pak přišla láska, ale těsně před svatbou se něco stalo, odešel jsem pak do svého prvního squatu,“ podotkl Míra.

Letošní zimu strávil na Střížkově, rovněž ve vybydleném domě. Tedy než jej bagr srovnal se zemí. „Ani jsem si nestihl vystěhovat všechny věci. Sám nevím, co je lepší, jestli nechat v rozvalinách všechen svůj předešlý „majetek“, nebo si jej schovat někde pod plachtu a postupně sledovat, jak vám jej druzí rozkrádají. Takto mám před sebou novou etapu. Jen já a kočka. Vlastně kočka a její čtyři koťata. Jsme teď v dřevěné boudě bez oken a dveří hned vedle toho domu srovnaného se zemí,“ přiblížil Míra s tím, že nyní už si sehnal za dvě stě korun stan o třech místnostech. „Už jsem si pro něj i našel místo,“ dodal.

Téměř denně si musí sehnat peníze na obživu. Přiznává, že občas v obchodě ukradl potraviny a v případě nouze žebrá na ulici. „Ale potřeboval jsem se předtím vždycky opít, abych ztratil stud a mohl to udělat,“ podotkl Míra.

„Abych měl na jídlo a našel místo k přespání. Ale v čem je to jiné, než když je někdo celý den v práci, kterou nenávidí, a prachy, které sežene, utratí hlavně za hypotéku. Kdo z nás je víc zbavený důstojnosti a svobody? Někdo se hrbí víc, někdo míň,“ přiblížil svůj pohled bezdomovec Míra.

O svém životě hovořil ve středu večer Míra v prostorách Náprstkova muzea v Praze nejen s redaktorem Práva, ale i s cestovatelem a polárníkem Petrem Horkým. Ten o bezdomovcích tvrdí, že jsou do jisté míry dobrodruhy stejně jako on.

„Bezdomovci jsou největší polárníci. Já se vždycky na polární výpravu nachystám, naplánuji si ji, mám perfektní vybavení od outdoorové norské módy, vyrazím, užiji si mráz a pak se vracím domů do tepla a pohodlí. Kdežto bezdomovec to zabalit nemůže. Když je zima, je zima a on si musí nějak poradit. Jejich dovednosti, schopnosti a znalosti v přežití v těžkých podmínkách jsou mnohem dál než moje. Postavené na jiných pravidlech a zákonech. Mám k těmto lidem úctu, zimu ve městě bych dával velmi obtížně,“ přiznal Horký.

Mirek si podle svých slov vybral tento způsob života sám. „Má svoje hodnoty, svou sebeúctu. Rozhodl se takhle žít a je spokojený. Jeho hláška ‚umět proflákat celý den‘, to třeba neumí každý. Je smířený s tím, že umře na ulici. Jeho stejně staří bezdomovečtí přátelé už zemřeli. Zůstal sám. Ale zvládá život kupodivu dobře,“ podotkl Horký.

„Až na ta zlomená žebra od policajtů, přechozený zánět okostice a pár dalších neléčených problémů je to dobrý. Nestěžuji si. Nechodím ani do potravinové banky. Dostat odtud přes různé papírování jídlo je horší než si jít vyřídit úvěr do banky,“ dodal Míra s úsměvem.