Článek
Za poslední čtyři roky, kdy se této činnosti věnuje, měl Morimoto už zhruba čtyři tisíce schůzek. Čtvrtina jeho klientů jsou přitom stálí zákazníci. Příkladem budiž osoba, která si ho najala celkem 270krát.
Za svoji kariéru nicnedělání se dostal do mnoha různých míst a situací. V parku se například s klientem houpal na houpačce či mával na neznámou osobu ve vlaku. Většinu zákazníků získává pomocí Twitteru, kde má téměř čtvrt milionů sledujících.
Nabídek má Morimoto mnoho, ne všechny však přijímá. Podle svých slov kupříkladu odmítl odstěhovat ledničku či přijet za klientem do Kambodže. A nikdy by prý rovněž nepřijal žádnou nabídku sexuální povahy.
Bizarní soutěž zná šampiona. Vydržel ležet 55 hodin
Jedním z jeho nedávných klientů byla sedmadvacetiletá datová analytička Aruna Chidaová, která se s ním - oděná v indickém obleku šárí - sešla v jednom z podniků u čaje a koláčů.
„S přáteli mám pocit, že je musím zabavit, ale s chlápkem z půjčovny potřebu si povídat necítím,“ uvedla žena, která si chtěla obléct tradiční indický oděv, ale bála se, že tím na veřejnosti ztrapní své kamarády. A proto si raději najala Morimota.
Ze slabosti udělal přednost
A jak nápad na podobný byznys vznikl? Morimoto dříve pracoval ve vydavatelské společnosti, kde si ho šéfové často dobírali za „nicnedělání“. „Začal jsem proto přemýšlet, co by se stalo, kdybych svou schopnost „nic nedělat“ začal poskytovat jako službu klientům,“ vysvětlil.
„Lidé si často myslí, že moje „nicnedělání“ je cenné, protože je pro některé lidi užitečné. Opravdu je v pořádku nic nedělat. Lidé nemusí být nutně užiteční v nějakém konkrétním oboru,“ uzavřel.