Článek
Ceny v pákistánských zubních klinikách se pohybují mezi 3 a 5 tisíci rupií za prohlídku, tedy od 400 do 650 korun. To je v zemi, kde je minimální mzda 20 tisíc rupií, tedy 2 600 korun, pro řadu lidí naprosto zdrcující.
A tak se vydávají Pákistánci - podle údajů Světové banky z roku 2015 jich téměř 25 procent žije pod hranicí chudoby - velice často napospas pouličním zubařům, kteří mají ceny oproti vystudovaným profesionálům desetinové.
Po mnoho let se pouliční zubaři sdružují na jedné z nejrušnějších ulic v Rávalpindí, které tvoří souměstí s Islámábádem. Jedním z nich je i Aftab Chán, nástroje má rozložené na zemi v pouličním stánku a pacienty léčí přímo na ulici.
Pouličního zubaře prý dělá už 26 let, řemeslo zdědil po svém otci a po svém dědovi. „Máme úplně stejné nástroje, jako mají zubaři v nemocnicích. Jediné, čím se lišíme, je, že oni mají licence a drahé přístroje,“ holedbá se Chán pro agenturu Reuters.
Pouliční zubaři jsou pro pacienty skrytou hrozbou
„Netušíme, jestli pouliční zubaři mají nějakou lékařskou licenci. Jasně, že zubaři v nemocnicích je mají, ale to si nemůžu dovolit,“ přitakává jeden z Chánových pacientů Sadik Husejn.
A tak se raději nechá vyšetřit přímo na ulici, kde zákrok doprovází zvuk aut a vše je zahaleno do dýmu výfukových plynů, okolo létají všudypřítomné mouchy a nástroje, které má pouliční zubař k dispozici, nevypadají, že by prošly zrovna tou nejdůkladnější dezinfekcí.
Chán je přesvědčený, že jeho pacientům žádné velké riziko nehrozí, ale současné studie ukazují na něco jiného. Podle nich jsou pouliční holiči, lékaři, a především zubaři jednou z příčin, proč se v zemi tak daří žloutence a viru HIV. Podle údajů WHO totiž každoročně roste počet Pákistánců, kteří mají AIDS.