Článek
„Je to snadné: pracuji zcela svobodně, mám slušný příjem a nemusím příliš investovat," vysvětluje třiapadesátiletý holič Nguyen Van Tu, který se usadil před základní školou ve vietnamské metropoli.
Zrcadlo zavěšené na mřížce v ulici, stolek a jde se na to. V Hanoji jsou desítky podobných pouličních holičství, kde se mohou nechat úředníci nebo dělníci po cestě do práce nebo domů kdykoli ostříhat nebo oholit.
Lidové ceny
Stříhání stojí kolem 35 000 dongů, v přepočtu zhruba 40 Kč, s mytím uší to je jednou tolik. To je mnohem lidovější cena než v salonech v západním stylu, kde stříhání stojí v přepočtu od 270 do 1000 Kč, zatímco v zemi činí průměrný měsíční příjem necelých 5400 Kč.
Tu před deseti lety přestal pracovat jako dělník v továrně. Toužil po volnosti a stal se pouličním holičem.
Tisíce Vietnamců takto nezávisle pracují v prostředí velmi dynamické neformální ekonomiky drobných podnikatelů v zemi, která dosahuje silného růstu.
Atrakce i pro cizince
Podle Mezinárodní organizace práce (MOP) spadá pod tuto neformální ekonomiku, která je typická pro transformující se země, jako je Vietnam, 43,5 procenta činného obyvatelstva.
Dokonce i cizinci žijící ve Vietnamu se nechávají stříhat na ulici před očima všech, jako německý designér Tobias Küster-Campioni, který chodí za Nguyen Van Tuem každý desátý den. „Je to místní tradice. Myslím, že každý má svého holiče, i já jsem našel toho svého," vysvětluje za ohlušujícího rachotu mopedů, jichž je ve Vietnamu nesčetně.
Chutě a vůně ulice
V Německu by vás ani nenapadlo dát se oholit na ulici, ale zde je to zcela přirozené. V této zemi jihovýchodní Asie se na ulici děje tolik věcí: vaří se tu, jí, cvičí... V Hanoji každé ráno některé ulice v centru a břehy jezera oživují obyvatelé, kteří tu tančí nebo hrají badminton.
A stánky pouličních prodavačů nabízejí zákazníkům možnost ochutnat pokrmy. Plastové stoličky jsou rozmístěny přímo na chodníku. „Miluji tyto chutě a vůně ulice," přiznává Tobias.
Salony nejsou pro každého
Někteří Vietnamci, kteří by si stejně jako Tobias mohli dovolit zaplatit služby kadeřnického salonu, dávají přednost svému pouličnímu holiči.
„Šel jsem jednou nebo dvakrát dát se ostříhat do salonu, ale necítil jsem se tam dobře," prohlašuje další zákazník Nguyen Van Tua, dělník Ho Tien Dung. „Po celém dni práce jsem celý od prachu a mám špinavé ruce," vysvětluje.