Článek
Před čtyřmi lety Christiana Kupera zaměstnání finančního poradce znechucovalo natolik, že jím sekl a vrhl se na něco zcela odlišného – gastronomii. Místo toho, aby si pronajal hospodu, pořídil si náklaďák, který předtím rozvážel zásilky internetového obchodu. Přestavěl ho na food truck, pojízdnou restauraci, a začal s ním kočovat po Hamburku. Předloni si pořídil druhý a najal si stejně starého špičkového kuchaře Topiase Rohdeho, který také prahnul po trochu dobrodružné změně.
„Začínal jsem s jediným autem. Daří se – dneska jich provozuji osm,“ svěřil se týdeníku Der Spiegel. Kreslená postavička Vincenta Vegena zdobí každý Kuperův vůz. Je to jeho nápad a slouží jako ochranná známka.
Nahrazují úspěšně klasický catering
Food trucky uspěly zejména po roce 2008, v době hospodářské krize, ve Spojených státech a teď se přelévají do Evropy.
„Považujeme se za legitimní dědice zmrzlinářských vozíků a pojízdných stánků s občerstvením,“ zdůrazňuje Kuper. Na rozdíl od stánků, kam si lidé většinou zaběhnou jen tak něco zakousnout, sázejí food trucky na plnohodnotný kulinářský zážitek srovnatelný s „kamennou“ restaurací.
„Kalendář na letošní léto mám zaplněný prakticky už od Velikonoc. Na svatbách, festivalech, firemních večírcích nahrazujeme klasický catering,“ dodává.
Food trucky zažívají rozmach po celé západní Evropě.
A je opravdu z čeho vybírat. V Norimberku nabízí restaurace na čtyřech kolech skvělé barbecue, ve Stuttgartu hned dvě firmy regionální specialitu Maultaschen - těstovinové taštičky plněné masem a zeleninou, ve Würzburgu se činí kuchař, jemuž na dovolené v Thajsku učarovala tamní kuchyně, v Mnichově prorazila šikovná podnikatelka, která se pod názvem Netolerantní Isi zaměřila na vše bez laktózy, mléčného cukru.
Čeho je moc, toho je příliš?
Německý svaz hotelů a restaurací netuší, kolik aut s restaurací na palubě křižuje Spolkovou republiku. Fabio Spennato (33), gastroblogger a provozovatel food trucku s neapolskou pizzou, jich na svém webu zaznamenal 184. Potvrzuje, že za úspěchem se – jak ostatně jinak – skrývá tvrdá práce.
„Zákon mi nedovoluje jen tak si kdekoli zaparkovat a začít ihned prodávat. Musím se o stání dohodnout s firmami, úřady, radnicemi, supermarkety, pořadateli hudebních festivalů. Když neuspěji, příště pro mě nebudou mít místo,“ podotýká s tím, že se na něj navíc vztahují zpřísněné protipožární předpisy, protože si sebou vozí dřevo pro pec.
Spennato se navíc obává, že konkurentů se vyrojilo až příliš. „To by mohlo vést k tomu, že se lidé dříve či později přesytí.“
A tak i Christian Kuper myslí na zadní vrátka. V dubnu otevřel v Hamburku svou první „kamennou“ restauraci. Pro případ, že by zlaté časy food trucků ustaly.