Článek
Portugalská Madeira těží z exotického podnebí Afriky, ale kulturního dědictví Evropy. Není tak divu, že se sem na důchod uchyluje velké množství evropských penzistů a i mnohé známé osobnosti mluví o tomto ostrově v superlativech. Je to mimo jiné i levné exotické ovoce, které je jedním z místních lákadel. A je to právě maracuja, česky též mučenka, která majiteli jednoho z místních barů pomohla oživit podnikání.
Boření tradic
Nejpopulárnějším koktejlem na ostrově Madeira je Poncha, kterou tvoří destilát z džusu z cukrové třtiny, med, cukr, citrónová kůra a nejrůznější ovocné džusy, podle verze. Číslem dvě je koktejl Nikita. A tady začíná být vše výrazně zajímavější. Tento koktejl je totiž pro mnoho lidí slabě řečeno kontroverzní. Jeho základ totiž porušuje jedno odvěké pravidlo popíjení alkoholu – že se pivo a víno nemíchají.
Základem koktejlu Nikita jsou v poměru jedna ku jedné pivo a bílé víno. Přidává se jeden až dva kopečky ananasové zmrzliny, cukr a vše se promíchá. Majitele baru Filhos do Mar před několika lety napadlo zažitou místní klasiku trochu změnit. Vlastně hodně. Do drinku totiž přidává několik lžic čerstvě vymačkané maracuji. A kdo toto ovoce znáte, víte, že výrazná nakyslá chuť maracuji umí s koktejly udělat zázraky.
CR7 všude, kam se podíváš
„Za tu dobu, co to majitel baru zavedl, ho zkouší napodobit několik barů po celé Madeiře, ale místní vědí, že ta původní maracujová Nikita se servíruje právě tady. Je to takový tip, o kterém vědí jen ti zasvěcení turisté,” říká mi má místní průvodkyně a táhne mě za ruku do baru. Energii nezapře ani ve 30 stupních ve stínu.
Když vstupuji do baru, jen potutelně se usměji. Celý bar je vyzdobený předměty připomínajícími, že je ostrov Madeira rodištěm jednoho z nejgeniálnějších fotbalistů světa Cristiana Ronalda. Dresy, vlajky, praporky, fotky. Na to, jak je bar maličký, se toho na zeď vešlo až neskutečně mnoho. Málokdo ví, že je Ronaldo na Madeiře tak populární, že zde má dokonce i své vlastní muzeum. To nese příznačný název CR7.
Překvapení mezi víny
Ale zpět ke koktejlu. Majitel popisuje, že mučenky je na ostrově dostatek téměř neustále a že podle jeho názoru její chuť pasuje ke koktejlu Nikita skvěle. Přemýšlím, jak v tomto nevelkém městě jde asi koktejl na odbyt. Muž ve středním věku ovládající jen základy angličtiny se usmívá a místo odpovědi mi jen ukazuje několikalitrovou nádobu, ve které má maracuju vymačkanou. Otázka zodpovězena.
„Zejména páteční a sobotní večery obvykle prověří zásoby místních barů. Nikita je nasládlá, ale díky pivu a mučence také osvěžující. Na celovečerní pití to není, ale dvě až tři jsou úplně v pohodě,” říká majitel a prstem mi hrdě ukazuje na dvě lahve vína, které má v nabídce. Jsou z Moravy. Palcem nahoru ukazuje, že jsou podařená. Je patrné, že podnikatelského ducha má nejen on, ale i někteří moravští vinaři. Dovážet víno do kraje vínu zaslíbenému, to je slušný kus práce...