Po letech spojili síly, koupili starou loď, dali ji do pucu a teď cílí na závody

Parta chlapů ve věku okolo padesáti let, z nichž někteří působí ve Veslařském klubu Olomouc jako trenéři, vytvořila projekt Olomoucká Osma snů.

„Myšlenka je jedna věc. Abychom tu naši ale mohli uskutečnit, potřebovali jsme loď a peníze. Osma, kterou máme v klubu, je čtyřicet let stará a zdevastovaná natolik, že má zenit definitivně za sebou. Nová však stojí 1,7 milionu korun a to je příliš. Proto jsme si loni zakoupili jinou starou osmu, v lepším stavu, s tím, že ji oživíme a vrátíme na vodu. Samozřejmě s cílem na ní poté závodit,“ vysvětlil jeden z veslařů Roman Vajčner.

Jenže i tuto loď bylo nutné dát do lepšího stavu. A původní rozpočet na kompletní repasovaní představoval částku 370 tisíc korun. „Jako tátové od rodin si uvědomujeme, že každá větší suma, kterou do svého koníčka vložíme, naše rodinné rozpočty bolí. Přesto, byť se skřípěním zubů, jsme se rozhodli do toho jít,“ pověděl.

Později, to se již na obnově osmiveslice pracovalo, dostal nápad založit k danému účelu sbírku na platformě Donio, která by pomohla projekt financovat. „Na nejnutnější úpravy lodi jsme potřebovali 100 tisíc korun. Řekli jsme si, že sbírku zkusíme, i kdybychom z ní získali jen drobné. Když něco přijde, sníží to naše náklady,“ podotkl.

Skutečnost podle něj předčila očekávání. „Dárci v rámci sbírky, která byla ukončena tento týden, přispěli částkou 51 300 korun,“ prozradil další ze skupiny Martin Vlček.

Osma již byla v rámci repasování rozřezána na dvě části, aby se mohla převážet (dlouhé lodě přepravovat na vleku za autem nelze). Dostala také nová karbonová žebra. Napraveny byly i nejrůznější šrámy, které za léta utrpěla. Chybí už jen nový nástřik a potisky, aby „vypadala“. „Prakticky je připravena ke spuštění na vodu,“ řekl Vlček.

Samotní veslaři se už nemohou dočkat, až v nové „krásce“ vyplují. „Nebrání nám v tom paradoxně počasí, ale skutečnost, že voda je pořád ještě prudká. Až hladina řeky Moravy klesne, vyrazíme. Blíží se to,“ vyhlížejí všichni ke dnu „D“.

Cíle mají smělé, a tak i jejich příprava bude náročná. Trénují vesměs individuálně, čtyřikrát týdne, v posilovně, na veslařských trenažérech. „Přes léto chceme společně minimálně dvakrát týdně i na vodu,“ konstatoval Vajčner.

Někteří z jeho parťáků získali i medaile na juniorských světových šampionátech. Třeba Martin Polášek byl bronzový v Montrealu 1992. „Já jsem závodil o tři roky později v Poznani na čtyřce. Teď se většina z nás, ať už jsme bojovali spolu, či proti sobě, potkáváme na osmě. Ta je královskou disciplínou, bylo by pěkné na někdejší úspěchy navázat. Do německého Brandenburgu, kde se letos veteránské mistrovství světa koná, nepojedeme prohrát. Budeme tam mít ambice nejvyšší,“ dodal odhodlaně Vajčner.