Pivo, klobása a zima? To už na hokeji nestačí

Každý klub na to jde jinak a velkou roli hraje stadion samotný - jeho stáří, kapacita, technické možnosti. Když mě otec vzal coby malého chlapce ve 2. polovině 90. let poprvé na hokej do jednoho krajského města, měl s sebou i kus bublinkové fólie a deku, kterou jsme si dali na tribuně pod sebe. To proto, abych nejen nenastydl, ale taky abych si nezašpinil kalhoty od oprýskané a viklající se dřevěné lavice bez opěradla. S tím už se dnes nesetkáte. Na stadionech, kde se hraje extraliga, naše nejvyšší hokejová soutěž, se obvykle posadíte na sklopné plastové sedačky, leckde i polstrované.

Většina ze čtrnácti elitních klubů hraje v halách postavených po 2. světové válce, které podle svých možností udržuje. Zcela novými arénami se chlubí Třinec (2014) či Karlovy Vary (2009) a moderní sportovní stánek se aktuálně staví na brněnském výstavišti pro tamní Kometu.

Pro reportáž jsem jich vybral pět: tu největší v Česku (pražskou O2 arenu, kde hraje Sparta) a naopak jednu z nejmenších, která však nedávno prošla rekonstrukcí (Kladno). Porovnával jsem i jednu z nejstarších (Olomouc) s nejnovější (Třinec). Doplnil jsem je nejčastěji vyprodaným stadionem (Pardubice).

Vstupenky se dají bez výjimky pořídit online a za dvě až tři stovky získáte místo, odkud sice nemusí být nejlepší výhled, ale ani nebudete sedět v koutě.

„Ta kofola je nějaká vybublaná. Asi ji měli naraženou už dlouho,“ přemítá kamarád Zdeněk nad plastovým pohárkem o objemu 0,4 litru, který si nechal naplnit u jednoho ze stánků před zimním stadionem v Kladně. Na hokeji byl jen jednou v životě, takže ideální člověk na ověření, jestli je tento sport zábava pro každého.

Ta začíná už cestou z parkoviště, když mě zastavují dvě slečny v čarodějnických kloboucích a nabízejí lístek do tomboly za 50 Kč, která se bude losovat během třetí třetiny. Polovinu všech vybraných peněz získá vylosovaný šťastlivec, druhou klub na rozvojové projekty pro děti a mládež. Jak jsem zjistil později, stejnou tombolu provozuje sázková kancelář i na některých jiných stadionech.

Zápas v Kladně se hrál v době Halloweenu, před halou se kreslilo na dýně i na obličej a děti ve strašidelném kostýmu dostaly zdarma limonádu a párek v rohlíku. „Děti do šesti let mají vždycky vstup zdarma, ovšem bez nároku na místo k sezení. Nicméně vzhledem k dispozici se dá v hale vcelku volně pohybovat, což je výhodou, když například pobíhají po stadionu za maskotem,“ sdělil mi později tiskový mluvčí Jaroslav Keimar a dodal, že podobné akce, jako byla ta halloweenská, se konají pravidelně.

Kolem ČEZ areny, jak se hala jmenuje, je živo už před zápasem. V několika stáncích i mobilních přívěsech se kromě piva prodává třeba i grilovaný hermelín, vařená kukuřice nebo hamburger - žádný polotovar, ale čerstvý z grilu. Stánky s podobnou nabídkou jako venku se nacházejí i v každém rohu uvnitř stadionu. O první přestávce se potkávám se zástupci fanklubu, podle jejichž slov se catering od této sezony s novou firmou velmi zlepšil. Pochvalují si i novinku - vratné kelímky za zálohu 50 Kč.

„Zimák“ z roku 1949 prošel předloni omlazovací kúrou, která podle nich splnila očekávání. „Pár drobností bychom ještě upravili, ale z 99 procent jsme spokojení. Cením si toho, že zůstal duch starého stadionu,“ říká místopředseda fanklubu Hynek Štěpánek a předseda Jaroslav Zelenka dodává: „Některé věci, které nebyly dobře udělané už na původním stadionu, se nezměnily. Tribuny nejsou moc strmé a kolem kluziště, které dřív bylo širší, zůstal volný prostor. Ale jsme zvyklí a jsme tu doma.“

Když hlasatel oznamuje účast 2956 diváků (z kapacity 5200), jsme překvapeni, protože se nám hlediště zdálo plnější. Neděle odpoledne, šlágr s vedoucími Pardubicemi, přesto návštěvnost za očekáváním. Jaromír Jágr coby majitel klubu večer na Facebook rozmrzele vyťukal: „Jakej to má smysl? Pro koho se to hraje?“ Kamarád Zdeněk ale odchází spokojený, výtka k chuti nápoje byla snad jeho jediná. „Překvapilo mě, že je to vlastně taková show skrz naskrz, nejen hokej. A že to má docela kultivovanou atmosféru. Ani já jako ,nehokejista‘ jsem se nenudil,“ hodnotí.

Stadion, kde hraje domácí zápasy HC Olomouc, má pověst nejzastaralejšího v extralize, ale klub si z toho umí dělat i legraci, když ve fanshopu nabízí plechový hrnek s obrázkem haly, která je typická svou plechovou fasádou. V provozu je od roku 1949, v posledních letech se jen vyspravuje a plán na novou arénu teprve nedávno odkleplo zastupitelstvo.

„Mysleli jsme, že se začíná o hodinu dřív, proto jsme tu tak brzo,“ říká osmatřicetiletý Jiří, jenž dorazil se čtyřletým synem před halu jako vůbec první. Mají permanentky a chodí na takřka každý domácí zápas. Synek se podle něj těší na hranolky s kečupem a maskota v kostýmu kohouta, jenž obchází kluziště a zdraví se s dětmi.

„Opticky to znát je,“ říká Jiří ke stáří stadionu a jistému nepohodlí, které s tím souvisí, „ale když vnímáte zápas, tak je jedno, jestli je nový, nebo starý. Hokej je pro mě pořád stejný.“ Co přece jen postrádá, je televizní „kostka“ pod stropem, na níž se jinde promítají třeba opakované záběry. „Když mi uteče gól, můžu si ho pustit leda večer na internetu.“

Naopak výhodou haly je fakt, že se dá pod tribunami obejít dokola a že je v ní dostatek okének s občerstvením. Půllitr piva nebo coly v jednorázovém kelímku stojí 45 Kč a kromě klobásy, hranolků nebo kukuřičného klasu nabízejí i různé balené slané pochutiny. Platit se dá jen hotově.

Více než chybějící projekce nad ledem nám s přáteli vadila špatná akustika vytvářející jednolitý hluk. Digitální teploměr, který jsem měl s sebou, ukazoval během zápasu 17 °C, společně s Třincem nejméně ze všech. Náboj však mělo utkání skvělý, na čemž měla zásluhu takřka vyprodaná kapacita 5500 diváků.

O2 arena v Praze-Libni, která je domovem hokejistů Sparty, pojme nejvíc diváků (přes 17 000), je vytápěná, takže jsem v ní naměřil nejvyšší teplotu v hledišti (24 °C) a také největší prostor na nohy před sedadlem. Nejvíc z testovaných stadionů tu taky zaplatíte za pivo, 0,4 litru za 65 Kč v jednorázovém kelímku. „O vratných jsme uvažovali. Je to téma, které si ovšem žádá větší diskusi s provozovatelem arény,“ napsal mi k tomu později David Dinda, marketingový manažer klubu.

Na některých stadionech se nehlídá, co vnášíte dovnitř, avšak v O2 areně musíte nejdřív projít detekčním rámem a docela pečlivou kontrolou. Pak se ocitnete v zázemí, jemuž jde těžko něco vytknout. Vzal jsem s sebou sedmiletého syna, který si tu připadal jako v obchodním domě nebo v zábavním parku. Najdete tu dětský koutek, stánek věnovaný jen hokejovým kartičkám nebo několik stolních hokejů volně k použití, které se podle dohlížející obsluhy už zavádějí i na jiných stadionech. Kromě všech pokrmů, které byste na hokeji čekali, je tu samostatný stánek jen s brambůrky, se zmrzlinou, s mexickou kuchyní nebo s utopenci.

O zábavu v hledišti se stará dýdžej, dva maskoti, tanečníci nebo roztleskávačky. Podle Davida Dindy je program srovnatelný s NHL. „Pravidelně pořádáme různé soutěže na ledě, jako jsou závody šlapacích kár, střelba na maxi bránu či soutěž o televizi ve střelbě do malého otvoru z půlky hřiště. Rádi dáváme prostor našim mladým hráčům, aby si o přestávkách zahráli v největší hale v Česku stejně jako jejich dospělí hrdinové. Máme také několik interaktivních her, kterých se může zúčastnit každý návštěvník pomocí svého telefonu,“ vyjmenovává.

Slogan Hockey Town, tedy hokejové město, který Pardubice razí, je výstižný. Kapacita 10 194 lidí bývá často plná a hlasitě tu fandí nejen „kotel“ nejvěrnějších na jižní tribuně.

Po vítězném utkání pak diváci zasypávají led zdejší pochoutkou - perníkem. Přibližně 60 procent míst v hledišti drží permanentkáři, takže ulovit dobrá místa je oříšek. Nařídil jsem si budík na půlnoční začátek prodeje a jen tak tak stačil rozesadit sebe a svých sedm přátel do tří řad nad sebou. Za deset minut bylo derby se sousedním Hradcem Králové vyprodáno.

Podnikatel Petr Dědek coby majitel klubu sní o moderní hale, která by neměla konkurenci možná v celé Evropě, ale zatím musí stačit „zimák“ z konce 50. let, jenž byl opraven a rozšířen po roce 2000. „Sloupy“, zmiňuje na prvním místě Michal Rosenberger, předseda fanklubu Dynamo Fans, když se ho ptám na nevýhody. V každém rohu stadionu je totiž podpěrný sloup, který kazí výhled. „Jinak nic. Je to jeden z nejlepších zimáků v republice,“ tvrdí, ovšem to bych nesměl nadhodit téma občerstvení. „Kdyby dali víc stánků ven,“ stěžuje si mimo jiné na fakt, že před zápasem je s výjimkou některých vybraných utkání k dispozici jediný stánek. Podle mluvčího klubu Jana Mroviece smí venkovní prostor využívat pouze dodavatel cateringu, jenž je od listopadu nový.

Nabídka jídla uvnitř však zůstává na hokejové město nadále tristní a na své si přijdou jen milovníci klobás a párků. Zábava naštěstí nevázne. Například střelby na přesnost obřím pukem se o přestávce mohli účastnit ti, kdo v hledišti chytili vhozený plastový talíř. Výhrou byl balíček produktů z mlékárny.

„Mezi tradiční prvky patří předzápasový obsah,“ doplňuje Jan Mroviec. „Nabízíme videosestřihy předchozích utkání s ohlasy a zábavná videa s hráči, a to v televizní kvalitě. Stejně tak jsme před sezonou zavedli novou nástupní bránu pro hráče. V zápasovém programu využíváme plně moderátora i maskota a fanouškům nabízíme divácké soutěže.“ Takzvané speciální dny (třeba k výročí klubu) nebo tematické zápasy (Halloween či Mikuláš) podle jeho slov program dále obohacují.

Pardubice hokejem žijí. Je vůbec potřeba nová aréna? „Tuhle mám rád, a když nová nebude, bude mi to jedno. Ale doba jde dopředu a do téhle by se stejně musely vrazit peníze. Pokud chce pan Dědek stavět za svoje, tak nevím, na co čekat,“ říká za fanklub Michal Rosenberger.

Werk arena je už čtyři sezony po sobě domovem extraligových šampionů. Snad se místní neurazí, ale jejich stadion je taková zmenšená O2 arena. Myslím to v dobrém, protože z hlediska zábavy nebo občerstvení si z pražské haly bere to nejlepší. Stánky každých pár metrů, dětský koutek, roztleskávačky…

„Myslela jsem si, že na hokeji je prostě hokej,“ svěřila se mi manželka, která tento sport dosud naživo nikdy neviděla. Hned po vstupu do třineckého stadionu ale vyfasovala „tleskátko“, které si složila z tvrdého papíru jako harmoniku, posadila se na polstrované sedadlo s látkovým potahem a po většinu zápasu tleskala do rytmu muziky nebo skandování domácího „kotle“. A to navzdory tomu, že Třinec není úplné „hockey town“ a na prosincový mač s Českými Budějovicemi dorazilo 3779 z kapacity 5400 návštěvníků.

Zábava pro diváky se příliš neliší od jiných míst. Když jsme se ale chtěli zúčastnit kvízové soutěže na mobilu, k níž vyzýval hlasatel, nepřišli jsme na to, kde ji najít. Na „kostce“ svítil jen číselný kód, ale nikoli web samotný, jehož složitý název jsme hlasateli nerozuměli. Manželce to ale zážitek nezkazilo. „Bylo to fajn a klidně bych šla znova,“ zhodnotila po své premiéře, čímž hokej i v jejích očích prošel.

Je pochopitelné, že nová či opravená hala přináší větší pohodlí i celkově příjemné prostředí. Pestrý program se však dá vykouzlit i na starších stadionech, na to by se marketingová oddělení neměla vymlouvat. Zástupci klubů jistě mají přehled a vědí, od koho se učit. Leckde se dá i slušně najíst, nejen zaplácnout žaludek. Postavit občerstvení na klobáse na tácek je už ale dnes málo.

Může se vám hodit na Firmy.cz: O2 aréna, ČEZ zimní stadion Kladno, Zimní stadion Olomouc, Enteria Arena, Werk aréna