Článek
Kdo by však čekal, že z limuzíny, která přivezla Pierra Richarda do Prahy, vystoupí roztržitý blondýn s černou botou, divil by se. Mezi čekající fotografy vystoupil šarmantní muž, který ochotně zapózoval. „Pravděpodobně za to může víno, podívejte se na mě, 102 let!” zažertoval herec v souvislosti se zřejmým receptem na dlouhověkost.
Ačkoliv je Pierre Richard stále známější spíš jako herec z legendárních komedií ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, jeho vášní je kromě filmových pláten a červených koberců také víno. V roce 1978 koupil usedlost na jihu Francie, kde je ve svém živlu.
„Vinařství se věnuji 30 let. Když jsem začínal, lidé si mysleli, že je to pouze takový rozmar. Časem, když viděli péči a lásku, s jakou se vínu věnuji, vnímání se trochu změnilo. Přesto já osobně se považuji stále především za herce. Ale ano, jsem také vinař, to je potřeba říct,” ujasňuje Richard, jenž má na kontě více než stovku filmů, v nichž hrál, psal pro ně scénáře či je sám režíroval.
Jednou jsem musel kvůli přísné dietě přibližně měsíc vydržet bez vína. Bylo to příšerné! Málem jsem z toho dostal deprese.
Ve filmech z osmdesátých let se potkal také se svým přítelem Gérardem Depardieuem. „V poslední době se tolik nevídáme. To víte, on má spoustu práce, já mám spoustu práce a potkat se je obtížné. Možná ho ale po dvou letech uvidím zrovna v neděli,” říká o vztahu se svým hereckým kolegou, po jehož boku se objevil i ve známých komediích Kopyto či Uprchlíci.
Měsíc bez vína
V současné době Francouz postupně svoje vinařství předává mladší generaci a za nástupce si vybral svého syna. „Nemám strach, že by to nezvládl. Správu vinic jsem mu předal před dvěma lety, začátky byly těžké, ale teď už získal zkušenosti a je úžasný. Jsem přesvědčený, že vinařství je v dobrých rukou,” říká.
O víno však rozhodně přijít nehodlá. „Povím vám, jednou jsem musel kvůli přísné dietě přibližně měsíc vydržet bez vína. Bylo to příšerné! Málem jsem z toho dostal deprese. To asi vypovídá o tom, že jsem pravý Francouz,” pokračuje ve vyprávění s úsměvem.
Podle Richarda k sobě mají obě profese velmi blízko. „Hlavním cílem, ať už kinematografie, či vinařství, je dělat lidem radost. Proto když přijde na to, abych se šel podívat na nějaký film, jdu do kina, kde jsem obklopen lidmi. Když se na něj díváte doma u televize, nemůžete si jej vychutnat s ostatními. Stejně tak to mám i s vínem. Mnohem raději si dám víno ve společnosti svých přátel. Dokonce se dá říct, že sám doma si nedám ani skleničku,” prozradil v pražské vinárně Pavillon du Vin známý herec, jenž má s Českou republikou spojený i rituál.
„Vždycky, když sem přijedu, snažím se objevit nějakou krásnou restauraci. Také se těším na česká vína, protože ta svoje znám a ničím mě nepřekvapí. Nepohrdnu ani českým pivem, zrovna jsem jedno měl a bylo skvělé, takové lehké, až bych řekl, že se z něj neopiju. Navíc Prahu znám dobře a je to podle mě jedno z nejkrásnějších měst na světě,” říká o metropoli, v níž natočil i některé svoje filmy.
A kdo ví, možná přidá i další: „Vznikl nějaký informační šum, že se prý chystám do hereckého důchodu. Kdepak, nic takového nepřipadá v úvahu. Film i divadlo miluji příliš moc na to, abych jen seděl doma v pokoji. Budu hrát, dokud o mě bude zájem.”
Může se vám hodit na Zboží.cz: