Článek
Dodnes se neví, které oko měl Žižka vyražené. Jaké jste zvolil vy?
Ano, historici v tom dodnes nemají jasno, ptal jsem se mnoha z nich. Je to padesát na padesát, což mě překvapilo. Zkoumal jsem starou komunistickou dvacetikorunu, sochu u památníku na Vítkově i v Trocnově, stejně jako různé obrazy. Levé, nebo pravé? Pokaždé to bylo jinak. Historici mi řekli, ať si vyberu. A tak jsem zvolil praktické řešení.
Jaké?
Ve filmu je mnoho bojových scén. Ve chvíli, kdy má člověk zakryté pravé oko, a zároveň v pravé ruce drží zbraň, to je velmi nepraktické. Lehce může někoho praštit. Pokud však má zakryté levé, plně vše ovládá. Jako by měl obě oči. Takže jsem zvolil pásku přes levé oko. Kdyby byl herec levák a měl palcát v levé ruce, zakryl bych mu pravé. Probrali jsme to s představitelem Žižky Benem Fosterem, který je pravák. Vyzkoušel si to a uznal, že mít zakryté pravé oko, to by komplikovalo natáčení.
Jan Žižka prošel mnoha verzemi scénáře. Původně to byl film určený pro české publikum, nakonec je z něj film světový. Jak se to stalo?
V prvopočátku za mnou přišli Marek Dobeš s Michalem Petrušem, že mají nápad na film o mladém Žižkovi. A pak se to začalo vyvíjet. Domluvili jsme se na spolupráci - já dal napsat verze scénáře, které byly pěkné, ale nebyly pro celý svět.
Podílel jsem se na všech verzích scénáře, ale ten finální jsem si napsal sám.
Rozpočet filmu se mezitím změnil z devadesáti milionů na tři sta. Už bylo jasné, že se to musí udělat v angličtině a příběh pojmout tak, aby ho chápali i ve světě. Strašně moc mi pomohl táta, který přišel s mnoha nápady a je spoluautorem námětu s Petrem Bokem, který mimo jiné psal i jednu z verzí scénáře a nakonec mi velmi pomohl i ve střižně.
Já jsem se podílel na všech verzích scénáře, ale ten finální scénář jsem si napsal sám, protože jsem měl jasnou režijní představu. Ale i vlastní scénář jsem nejprve zahodil. Nakonec se to dotáhlo, já napsal poslední verzi a s tou jsem šel za producenty v Americe. Řekli na ni ano. A mohlo se začít točit.
Jenže ještě před začátkem natáčení jste měl utraceno čtyřicet milionů. Jak to?
To byla nepříjemná situace. Neměli jsme žádného herce a já stále čekal. Standard je v Americe takový, že nejprve je potřeba hlavní herec, a až potom přijdou ti ostatní, byť to jsou také hvězdy. Vždy se ptají, kdo hraje hlavního hrdinu, a dokud jsem ho neměl, nemělo cenu komukoli cokoli nabízet. Takže jsem se soustředil na něj.
Dělali jsme sice castingy na ostatní role a já zhruba věděl, kdo by koho hrál, dokud jsme ale nevěděli, jak to dopadne, smlouvy jsme neuzavírali. Ve chvíli, kdy mi Ben Foster řekl, že do toho jde, jsem už měl utraceno těch čtyřicet milionů. Padly na veškeré přípravy. Hledali jsme lokace, byl najatý štáb, vyráběly se kostýmy a zbraně. Kaskadéři secvičovali bitvy. Už to běželo a já byl v situaci, že kdyby se to nenatočilo, dlužil bych čtyřicet milionů.
To asi máte pevné nervy!
Ano, to byla dost extrémní situace. Každé ráno jsem chodil do produkce a všichni mi viseli na rtech s otázkou - tak co? A já nevěděl, co jim mám říkat, pořád jsme nikoho neměli. Kostymérka se ptala, jaký má šít pro Žižku kostým, a tak jsem si vymyslel, že herec má asi 175 centimetrů. Rozumějte, prostě chlápek střední postavy, na tom se nedá nic zkazit, říkal jsem si. Když tak se to trochu přešije. Ale tvrdil jsem, že nemůžu říct, kdo to je. Podobně jsem čelil i dalším dotazům. Moji blízcí věděli, že už to není legrace, a já tohle řešil dennodenně.
Herci Benu Fosterovi přezdívají nedoceněná hvězda. Ve filmu Žižka má konečně možnost ukázat, že utáhne i velký film v hlavní roli.
Nervy jsem v sobě potlačil, nic jiného mi nezbývalo. Vydal jsem se na cestu, a tak jsem musel bojovat. Nějak jsem stále věřil, ale byly to krušné chvíle. Někdy jsem si říkal, že už je to v pytli. A pak se to nějak stalo. Ben Foster na roli kývnul, týden nato Michael Caine. A po něm už do filmu všichni chtěli.
Proč jste tak dlouho neměl hlavního herce?
Měl jsem po kupě peníze a chtěl jsem špičkové herce. A ti mají každý nabídky na tři, čtyři, pět projektů ve stejnou dobu. A tak si vybírají. Dívají se, jaký producent film dělá. Je známý a dostane ho do kin? Jaké studio za projektem stojí? Studia mají přednost, protože více platí. Kdo je režisér, je známý? Dělá velké filmy?
Nejmocnější lidi Hollywoodu jsou agenti a manažeři. Přes ně jde vše, to oni herci předávají informace.
Důležitý je scénář. Ten si klidně nechají i tři týdny, a já šílel. Ať klidně řeknou ne, ale ať se vyjádří! Někdy mi nedali vědět vůbec. Dnes už jsem v situaci, že znám manažery velkých hvězd, a vím, jak to chodí. Jak moc je tam důležitý byznys. Ale i když má člověk dost peněz i všeho ostatního, neznamená to, že hvězdu získá.
Co nakonec rozhodne?
Nejmocnější lidi Hollywoodu jsou agenti a manažeři. Mají obrovský vliv, přes ně jde vše. To oni herci předávají informace. Když je projekt nadchne, je vyhráno. Neznámého režiséra označí za vycházející hvězdu, průměrný scénář za určený k předělání. Z kohokoli udělají cokoli.
Jindy naopak vytvoří problémy, které neexistují. I dnes ve filmech, které produkuji, hledáme herce na poslední chvíli, ale už vím, komu zavolat. To, jestli herec film vezme, ovlivňuje mnoho věcí, které jsem si dřív neuměl představit.
U nás je to asi o něco jednodušší, ne?
Ano, i když pro začínajícího režiséra je to také složité. To jsem řešil, když jsem točil Kajínka. „Bejvalej judista a kaskadér jde dělat film,“ vysmívali se mi. Ale to po pár rozmluvách vždy opadlo. Měl jsem totiž jasnou představu.
Ben Foster na roli kývl, ačkoli měl v New Yorku čerstvě narozenou dceru. Projevilo se to na natáčení?
Ano, dost. Když se začalo točit, dceři bylo půl roku, a on každý víkend letěl do New Yorku. „To nemůžeš vydržet,“ říkal jsem mu. A taky ho to dohnalo. Ke konci natáčení byl velmi unavený a zablokovala se mu záda. Musel zrušit jeden natáčecí den, byl úplně vyřízený a na kapačkách. Vše se tím zkomplikovalo. Měl permanentní časový posun, žil tři měsíce ve zvláštním mezičase.
Další hvězdou v Žižkovi je Michael Caine. Jde o jeho poslední roli, že?
Je mu devětaosmdesát a je to zlatíčko. Stali jsme se přáteli. Vídáme se, znám se s jeho manželkou, chodíme na večeře, produkoval jsem s ním i další film. Je to velmi pokorný, bystrý a vtipný člověk, kterému to stále myslí. Špatně chodí, protože má poraněný kotník, a Žižka je poslední film, kde se objeví. Jsem hrdý, že konec jeho kariéry je spojen se Žižkou. Film už viděl a líbil se mu, za což jsem moc rád. Nechtěl jsem ho zklamat.
S filmem jste žil osm let. V jaké fázi jste teď, když jde do kin?
Dokonce jedenáct let, když to počítáme od prvního nápadu. Jsem teď vytížený, kampaň jsem dělal v Čechách i v Americe. Rozhovory, distribuce, schvalování plakátů. Do toho řeším dokončení několika dalších filmů, které postprodukujeme, něco se začíná točit a další filmy se teprve píšou. Kolotoč běží dál.
Je mu devětaosmdesát a je to zlatíčko, tvrdí o Michaelu Caineovi (vpravo) Petr Jákl.
Jistě jste už slyšel otázku, proč Žižku nehraje Čech. Co na ni odpovídáte?
Že bych tomu byl rád, ale jsou dva důvody, proč to nešlo. První je ten, že jsem tady v Čechách nenašel nikoho, komu bych věřil, že je Žižka. Druhý je jazykový. Bylo potřeba, aby mluvil anglicky tak, aby to bylo perfektní. Takových je málo.
Aby film zaujal, potřebujete do něj hvězdy. Máme Bena Fostera, kterému v Americe říkají podceňovaná hvězda, protože to sice nedotáhl na pozici Brada Pitta, ale má skvělou reputaci. Lidi ho mají rádi, i když se na úplnou špičku zatím nedostal. Všichni s ním ale chtějí hrát.
Ztvárnil mnoho skvělých rolí, ale především vedlejších. V Žižkovi má možnost ukázat, že utáhne i velký film v hlavní roli. A já si Žižku představoval jako jeho, je pro mě uvěřitelný.
Něco vám řeknu: dabing pro českou verzi jsme dělali skoro půl roku, aby to působilo tak, jako kdyby se film točil v češtině. Běžně se dělá týden, dva, možná tři. Je to prostě český film s českými tvůrci, s jednou americkou hvězdou, a pak s britskými a evropskými. Pro mě je to český film pro Čechy a pak i pro celý svět. Doufejme, že tam zaujme.
Ve filmu hrají i čeští herci, například Karel Roden či Jan Budař, který prý žil před natáčením měsíc v lese. Je to pravda?
Ano, tím mě dostal. Rozhodoval jsem se u něj mezi dvěma rolemi a on mě přesvědčil, která je ta správná pro něj. Tak jsem mu ji dal. A on řekl: „Děkuji, odcházím, měsíc nebudu používat mobil a peníze a budu si vydělávat tím, že za práci dostanu jídlo. Potřebuju se dostat do středověku. A přijdu v den natáčení.“
Jako režisér jsem si řekl super, jako producent jsem šílel. Co když se mu něco stane, co když nepřijde? Nemohl jsem to bez jeho mobilu nijak zkontrolovat. Ale on fakt přišel na chlup přesně. A byl skvělej. Jeho angličtina mě mile překvapila. Ještě že jsem mu tu roli dal, říkal jsem si častokrát.
Vybral jste si velké osobnosti a ty mívají velké ego. Jak se vám režírovalo?
Měl jsem režírovat Michaela Cainea, který má dva Oscary, několik nominací, nevím přesně, kolik Zlatých glóbů, a on mi řekne: „Jak to teď ode mě chceš?“ „Takhle,“ já na to. A on to udělá. „A tohle bych potřeboval takto,“ řeknu mu. A on to zase udělá, bez dotazů.
A pak jsou herci, kteří mají jen přejít zprava doleva, říct jednu větu, a mají k tomu dvacet otázek. To se pak pozná, proč někdo je hvězda a jiný ne. O textu jsme si s herci hodně povídali před natáčením, během natáčení jsme řešili hlavně vzniklé situace.
Jako režisér jsem měl v hlavě celek, věděl jsem přesně, proč má herec přijít zprava, i když by to vypadalo lépe zleva. Navazovalo to totiž na předchozí záběr. Nesměl jsem se nechat zlomit, i když měl herec jiný pocit. On nevidí všechny souvislosti. Ale herci mě brali všichni, nemusel jsem o to bojovat.
U Bena Fostera jsem musel zjistit, jak na něj, jeho herectví je minimalistické. Vždy se do toho musel dostat, a předtím nechtěl připomínky. S ním to pro mě bylo nejkomplikovanější.
Natáčení pod vodou prý bylo taky komplikované.
Ano, natáčení pod vodou je asi dvakrát pomalejší. Natož pod vodou v brnění! Každý herec měl k sobě jednoho potápěče. Pět herců, to máme pět potápěčů - a to už je náročné. Voda je chvíli čirá, pak ale začne být zkalená. Někdo se bojí dát hlavu pod vodu, panikaří i lidi, kteří normálně nepanikaří.
Ačkoli Petr Jákl režíroval teprve svůj třetí film, nedělalo mu problém suverénně vést i velké hollywoodské hvězdy.
Jak se tu líbilo zahraničním hercům?
Byla výhoda, že jsme natáčeli v Praze, tam se všichni chtějí podívat. Michael Caine tu byl po třiceti letech znovu, a ostatním se tu taky líbilo. Točilo se ve středních a jižních Čechách, na Křivoklátě, Zvíkově, Točníku, Orlíku nad Vltavou, pak i u Hřenska. Tam, kde nedávno hořelo. Je tam nádherná krajina a je smutné, že část lehla popelem.
Film se odehrává v roce 1402, kdy byl Václav IV. zajat Zikmundem a mistr Jan Hus začíná kázat v Betlémské kapli. V jaké situaci zastihujeme Žižku?
Ta doba je podobná tomu, co se děje dnes. Politici spolu spolupracují, pak se zase podvádějí. Je tu i protiklad chudých lidí a novodobé šlechty. Žižka byl žoldák a my ukazujeme jejich svět. Byla to specifická sorta lidí. Bojovali a zabíjeli za peníze. Zbraně si upravovali a vyráběli, stejně jako zbroj a oblečení. Meče, helmy a brnění měli jen ti nejbohatší, ostatní měli klacek a na něm něco kovového. To nám dávalo hodně možností pracovat s kostýmy.
Jak jste je pojali?
Dřív jsem si myslel, že bojovali hlavně rytíři, kteří měli stejnokroj. Kdepak! Základní garda, například tucet vojáků, měla stejnokroj, pár dalších například stejné pláště a ti ostatní už neměli stejného nic. Jen třeba pásku na ruce, aby se poznali.
Nebylo výjimkou, že hrad střežilo třeba jen pět až deset vojáků. Když bylo potřeba, najali si jich víc. Ani bitvy nebyly většinou tak velké, ale my je udělali filmově. Vždy jsem se ptal historika: Mohlo to tak být? Když řekl ne, vyhodil jsem to. O Žižkovi se ví hrozně málo. Byl žoldák, lapka, a já fabuloval jeho osobní život.
Ve filmu se objevila i vaše manželka Romana, jak se vám režírovala?
Měla malou roli vesničanky Terezy. Nejdřív ji nechtěla. Znám ale její talent a byl jsem si jistý, že to zvládne. Režírovat ji bylo zvláštní. Musel jsem se k ní chovat jinak než běžně. Jestli hůř, nebo líp, nevím, ale každopádně jinak. A to bylo těžké. Abych ji neprotežoval a nebyl na ni ani přísnější. Všichni sledují, jaká tam bude ta jeho manželka… Je to trochu stresující.
Jakou máte s Žižkou ambici?
Vždy, když plánuju film, jsem přesvědčený, že si na sebe vydělá. Dělám filmy i pro lidi, ne jen pro festivaly, kde je vidí pár diváků, kteří jsou nadšení, že se dvě hodiny nic neděje. Tak točit nechci, i když si těchto tvůrců také vážím, ale moje cesta to není. Chci dělat podívanou, která zanechá emoci.
Prodali jsme ten film skoro do celého světa. Udělal jsem maximum a zbytek neovlivním. Zkušenost s dalšími filmy, které produkuji, přišla až po Žižkovi. Ten mi otevřel cestu do Ameriky. Bez něj bych nikdy nedělal s Al Pacinem, Samuelem Jacksonem nebo De Nirem.
Cítíte teď uspokojení?
Když se to všechno začalo dít, měl jsem chvilku pocit, že jsem se zbláznil, ale jsem za to strašně vděčný a pořád si dobře uvědomuju, že je to neskutečné.
Mám svoje vlastní pravidla, ze kterých neuhnu, a Žižka je měl taky. Není to desatero, ale jsou moje.
Do každého projektu jdu jako do prvního. Když něco slíbím, udělám to. Zkazit si reputaci je velmi jednoduché. Mám svou práci postavenou na osobních vztazích a nechci lidi zklamat. To by pro mě byla osobní prohra. Takže raději udělám mnohem víc, a zadarmo, protože to je pro mě prestiž.
Mám to tak možná ze sportu. Dotlačím to, i kdybych měl tlačit se zlomenýma nohama vkleče. Narodil jsem se soupeřivý, ale sám se sebou. Mám svoje vlastní pravidla, ze kterých neuhnu, a Žižka je měl taky. Není to desatero, ale jsou moje. Nikdy bych je nepřekročil.
Film má podtitul Zrození vojevůdce. Je možné, že na Žižku ještě navážete?
Kdyby měla být dvojka Žižky, nevím, o čem by byla. Pro mě je téma vyčerpané. Kdyby to režijně byl můj poslední, třetí film, byl bych taky spokojený. Dal jsem do něj všechna důležitá poselství a témata, jako je víra a naděje. Nebo boj za svobodu.
Jsem rád, že se premiéra díky covidu o dva roky zpozdila, nyní je ve filmu paralela s tím, co se děje na Ukrajině. Všechno špatné je k něčemu dobré.
Skočit do další režie mě neláká. Možná přijde čas, kdy zapomenu, jak náročné to bylo, a zase do něčeho půjdu. Ten čas ale teď není.
Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina, Letní kina