Článek
Tunisan Imed Attig se živil dlouhá léta jako učitel historie. Vyzná se skvěle nejen v té světové, ale samozřejmě i místní. Stejně jako mnoho lidí i on miluje dobré jídlo a nerad jí náhražky čehokoliv, což je problém, se kterým se potýká i Evropa.
Když pak jednou ochutnal opravdu nepovedenou ostrou kořenící směs harissa, rozzlobil se. Nechápal, proč by se v oblasti, kde má výroba harissy 300letou tradici, nemohla vyrábět harissa kvalitní a poctivá. Autentickým způsobem, bez chemie. Tehdy se psal rok 2009.
Arabské jaro na samotném počátku roku 2011 mu plány začít s podnikáním na nějakou dobu zarazilo. Kvůli situaci v zemi musel svůj projekt odložit. Jistý si však tím, že půjde o vykročení správným směrem, zanechal své práce, a když to bylo jen trochu možné, vrhnul se na výrobu harissy.
Chtěl vše dělat na základě místních tradic, ale zároveň trochu pokrokově. A to je ve zdejším světě samozřejmě docela složité. Místní si totiž na jakékoliv novinky zvykají hodně těžko. Attig se však rozhodl být inovativní zejména v přístupu k samotnému produktu.
Místní preferují tradiční chuť
„V současné době vyrábím 12 různých příchutí harissy. Vyjma té klasické či zauzené to jsou harissy ochucené nejrůznějšími kořeními. Tu vyrábím z papriček, které nejdříve vyudím nad klasickou pecí na dřevo. Nepoužívám žádné speciální dřevo, jednoduše využívám to místní, nad kterým se tu udilo celá staletí. Evropané si hodně pochvalují švestkovou harissu – kombinace sladkého ovoce a pálivé chuti je osvědčená a švestky jsou pro to ideální. Ale místní? Ti u mě kupují jen klasickou harissu. Žádné příchutě, vyuzené papričky, nic. To mě přimělo přemýšlet,“ popsal Novinkám Attig počátek jeho pikantního příběhu.
Na jeho nejrůznější harissy se podnikavému muži dostávalo mezinárodního uznávání od turistů, kteří za ním do Nabeulu několik let už jezdí často i jen doplnit zásoby pikantní pochutiny, ač pobývají na dovolené třeba i v jiné části země.
Cestovní ruch má v zemi podle něj však mnohé nedostatky: „Musíme změnit náš přístup. Vždy mi bylo líto, že turisté jezdí jen do uzavřených rezortů a neobjevují region, nepoznávají místní lidi a neochutnávají autentická jídla, to je něco, s čím musíme pracovat.”
Když pomeranče, tak proč ne harissa?
Jeho původní povolání mu nedalo od počátku podnikání spát. Chtěl v tomto směru vzdělat místní. Ukázat jim, že harissa nemusí být jen to, nač jsou zvyklí a přimět je, aby se na festivalu podíleli tak, aby měl potenciál přilákat turisty. Těm chtěl ukázat jednoduše něco autentického - dostat je ven z hotelů mezi místní. Právě tehdy se poprvé zrodila myšlenka uspořádat festival harissy.
„Říkal jsem si, že když existuje ve světě už i festival pomerančů, tak není důvod, proč bychom nemohli udělat festival harissy. Kde jinde by měl být než tady? Jsme tím proslulí. Na výrobu harissy si hrají třeba už i v Číně a označují ji jako tuniská harissa. Je to úsměvné, ale musíte přemýšlet tak, že když někomu něco stojí za kopírování, má to potenciál. Chtěl jsem lidem předat informace o její historii a o tom, jak se dá používat. A v roce 2015 se to konečně povedlo, měli jsme tu malý festival harissy,“ popsal svůj první dílčí úspěch Attig.
Pozval i Maďary
Festival měl úspěch a jemu se v podnikání s harissou více a více dařilo. V dnešní době vyrobí jeho manufaktura přibližně 300 až 400 kilogramů harissy měsíčně, v závislosti na ročním období a poptávce. A protože nerad jen tak postává na místě, rozhodl se, že by měl mít druhý ročník festivalu mezinárodní příchuť. Pozval tak hosty z Maďarska, kolébky pálivých paprik a také Jihokorejce. Ač se to moc neví, tak právě Jihokorejci jsou obrovskými milovníky pikantních pokrmů a nejrůznější pálivé omáčky tam jdou na odbyt více než dobře.
„Sezval jsem také nejrůznější šéfkuchaře ze země, aby na festivalu ukázali své schopnosti. Jedinou podmínkou bylo, že základem jejich pokrmů musí být právě místní harissa. A můžu vám říci, že tu vznikaly skvělé kombinace. Ač to zní podivně, tak třeba chobotnice s harissou slavila velký úspěch. Ale nebylo to jen o harisse. Sjeli se sem nejrůznější místní pěstitelé a podařilo se dát lokální produkci dohromady. Byl to skvělý pohled,“ zhodnotil loňský ročník festivalu Attig.
Inovací se nebojí
Vědom si toho, že do země létá za dovolenou v posledních letech méně turistů než dříve, usilovně pracuje v této oblasti i na edukaci místních lidí. A když za ním do manufaktury zavítají turisté, které výroba harissy zajímá, rozzáří se a začne povídat. Těžko ho zastavovat, zejména když mu nadšení do chilli papriček doslova září z očí a jeho entuziasmus pro jeho nové živobytí by mu mohl závidět každý živnostník.
Jako správný podnikatel má samozřejmě i plány do budoucna. Vyjma připravování dalšího ročníku festivalu přemýšlí neustále o nových příchutích a poctivě je samozřejmě i zkouší. S úsměvem od ucha k uchu dodává: „Znáte takové to klasické italské bazalkové pesto? Tak to tu plánuji začít vyrábět z místních surovin a kombinovat ho s naší harissou. Chutná to skvěle, ale pšt, hlavně to neříkejte Italům, ti by to také nemuseli rozdýchat!“
Co je to harissa?
Harissa je ostrá kořenící směs, která má svůj původ v Tunisku. Její obvyklou součástí jsou chilli papričky (mnohdy uzené), česnek, sůl, olivový olej a další přísady. Popularitě se těší zejména na severu Afriky, ale cestu si již našla i do mnoha evropských kuchyní.