Článek
Sano sám o sobě tvrdí, že miluje zkoušet nové věci a nic nevydrží dělat déle než tři dny. Právě surfování si ale zamiloval natolik, že se mu věnuje již téměř deset let, ačkoliv letos v září oslaví devadesáté narozeniny.
„Říkají mi, že jsem blázen. Ale netrápí mě to, protože jsem si vždycky myslel, že právě lidé, kteří říkají takové věci, jsou blázni,“ vysvětluje Sano, jenž se narodil se 23. září 1933 na japonském ostrově Hokkaidó.
Po dokončení střední školy se odstěhoval do Tokia, kde vyzkoušel několik různých profesí včetně vrátného nebo práce v kabaretu či v dřevařství.
Nejmladším spisovatelem světa se stal čtyřletý chlapec ze SAE
„V životopise jsem nic neměl a neměl jsem ani nikoho, kdo by mě podpořil. Takže jsem si na všechno musel přijít sám, ale neměl jsem strach,“ vzpomíná Japonec.
Později se mu podařilo založit vlastní podnik, který letos oslaví padesát let svého fungování. To ho však zaměstnalo natolik, že si větší množství volného času dopřál až na prahu osmdesátých narozenin. Rozhodně se ale nejednalo o klidný odchod do důchodu, právě v tomto věku totiž Sano zdolal nejvyšší japonskou horu Fudži.
Seiichi Sano s ostatními surfaři
Krátce po návratu se vrhl na surfování, ke kterému ho podle jeho slov inspiroval jeho bankovní manažer s pozoruhodně opálenou pletí, kterou získal ze surfování na sluníčku. Od té doby Sano pravidelně chytá nejen bronz, ale i vlny, a to i v chladných zimních měsících. Ambici stát se profesionálem ale nemá, často třeba jenom rád sedí na surfu a kochá se výhledy.
Svého zápisu do Guinnessovy knihy rekordů si váží i proto, že díky němu může nyní přispět k prestiži města, kde žije, a tím mu pomoci.
„Ať už jde o surfování, nebo o lámání světových rekordů, dostane vás k tomu přístup, že dokážete všechno. Nekomplikujte to. Jen si pomyslete, že když to dokázal tenhle starý děda, i vy jste schopni něčeho dosáhnout,“ uzavírá Sano.
Plešatí Japonci soutěží v přetahování přísavkami
