Neúspěšná sebevražda mu otevřela brány do nového života

„Cítil jsem se, jako bych nikam nepatřil. Trpěl jsem depresemi a dostavovaly se stavy úzkosti,” vypráví bez okolků Američan, jenž před více než dvaceti lety zmáčkl u hlavy spoušť zbraně. Lékaři hodiny bojovali o jeho život, což se nakonec povedlo. Furniss ale oslepl.

Od té doby Furniss oslavuje „Den života”, kdy mu podle jeho slov „temnota ukázala světlo”. Problémům ale nebyl konec. Náhlá změna v životě stáhla tehdy mladého muže k drogám.

Tehdy poznal sílu kamarádského pouta, kdy se o něj postaral o 40 let starší muž, který si jej vzal pod křídla. „Vždycky jsem se na něj mohl spolehnout. Vždycky mě dostal někam daleko od drog, uvařil mi jídlo a pustil v televizi staré filmy, které jsem rád poslouchal,” vysvětlil Furniss, který se později naučil Braillovo písmo a ve škole v Utahu poznávat dřevo po hmatu.

Později rovněž vystudoval školu, na níž se naučil opravovat piana, a ve 31 letech rozjel vlastní podnikání. Jeho hlavní vášní ale bylo truhlářství. V té době také poznal svoji stávající manželku Anni, která ho k práci se dřevem motivovala.

„Při práci s pianem se řídím z naprosté většiny sluchem, jen částečně hmatem. U práce se dřevem je to přesně naopak. Ale všechno je to o tréninku,” říká Furniss, pod jehož rukama vznikají nejrůznější truhlářské výrobky, které jsou vyrobeny většinou s důrazem na životní prostředí. Exotické dřevo pochází z legální těžby, sbírá také kusy dřeva z okolí městečka Washougal ve státě Washington, kde žije a má dílnu.

Práce se dřevem má ale i svoje nevýhody. Johnovy ruce už jsou tak „opotřebované”, že nedokáže poznat Braillovo písmo. Navštěvuje tak knihovnu, kde poslouchá audioknihy, volný čas tráví rovněž výlety po horách, vařením vlastního piva a pečením chleba.

„Nikdy se nevzdávejte, vždycky najdete cestu, kterou se chcete vydat. Nebojte se sdílet svoje vlastní pocity a ukažte, že nejste zase tak moc odlišní,” vzkazuje na závěr nevidomým lidem.