Článek
Na své první okamžiky v kurzu jen tak nezapomene. Stál v pyžamu na jevišti poloprázdného divadla a měl nejméně tři minuty spontánně vyprávět, proč má, či nemá rád život. „V hledišti seděli náš kouč a kolegové - účastníci projektu. Člověk by slyšel spadnout špendlík,“ svěřil se týdeníku Focus.
Oním koučem byl Michael Brandner (53), šéf hereckého svazu BFFS a spolumajitel mnichovské agentury Serviceplan Public Relations. Muž, kterého pro prkna, jež znamenají svět, objevil legendární divadelní experimentátor, režisér Peter Zadek a jenž si přízeň veřejnosti získal mimo jiné i rolemi v televizních krimiseriálech, má za to, že dnešní německé muže, zejména ty mladší, ničí vynucené sebevědomí. „Pletou si sebejistotu s nadutostí a v nejednom případě - viděno zvenku - vše arogantně a tvrdohlavě přehrávají,” vysvětluje.
Také proto nechal Joachima G. projít zkouškou ohněm. Po jeho monologu o životě ho nejprve k zemi srazily předem domluvený pískot, bučení a dupání jeho kolegů, aby ho vzápětí skoro až do nebes vynesly potlesk a jásot. „Okamžitě odhalil své obranné reakce - na debakl i triumf,“ vysvětluje Brandner.
Vysvobozuje z kazajek
Kouč je přesvědčen, že v mnoha mužích, především těch na kariérním vzestupu, se pojí dva naprosté protiklady: okázalý triumfalismus jako ochranné zbarvení s vnitřní nejistotou.
Tři základní pravidla Michaela Brandnera:
1. Buďte laskaví, vstřícní, přirození. Naslouchejte, komunikujte.
2. Opusťte zónu svého konformismu
3. Počítejte s tím, že vaše pozice bude neustále čelit zkouškám
„Během kurzu se pokouším osvobodit je z obou šněrovacích kazajek,“ říká Brandner. A upřesňuje jak: „Povídáme si při obyčejné procházce nebo jdeme jen tak na pivo.” Jakmile se „oťukají“, herec je přesvědčuje, aby byli sví. „Kdo je upovídaný, nesmí se měnit na zamlklého. Při každé příležitosti opakuji: vaše jistota, a tudíž sebevědomí, tkví v tom, že nikoho nenapodobujete a nechcete napodobovat.”