Článek
Dnes se podává telecí Occo Bucco se šafránovým rizotem na ratatouille. Fronta na výdej oběda v „závodce“ firmy Fischer ve Waldachtalu se táhne jako had. Za výdejním pultem se má co ohánět kulinářská ikona: Harald Wohlfahrt (62), tříhvězdičkový mistr vařečky. Na porcích nešetří a výsledek lahodí nejen chuťovým buňkám, ale také oku.
Zaměstnanci Fischerovy firmy na výrobu těsnění, úchytů a šroubů se na Wohlfahtovo pravidelné pohostinské vystoupení třikrát, čtyřikrát do měsíce těší jako na vítané zpestření. „Tak znamenitá kantýna už nás dokáže jaksepatří motivovat,“ říká agentuře DPA Sven Koel (37), šéf oddělení plastových hmoždinek.
V tomto názoru si notuje s majitelem firmy. „Vyplatí se všem, když si lidé pochutnají,“ vysvětluje Klaus Fischer, jenž se pravidelně s tácem zamíchává mezi strávníky. „Lidé se potkávají, promluví se, na chvíli vysadí. To znamená, že se cítí fajn“. To, jakou sumou dotuje podniková menu, si nechává pro sebe. Zaměstnancům účtuje za báječné Osso Bucco šest eur (asi 153 korun).
Avšak nejen strávníkům jde Wohlfahrtovo angažmá k duhu. I šéf kuchyně Franky Gissinger (42) si pochvaluje, co vše už stačil pochytit od hosta, jenž plné čtvrtstoletí kraloval ve tříhvězdičkovém podniku Schwarzwaldstube v nedalekém Baiersbronnu, kde mimo jiné vychoval desítky následovníků.
Ani vegetariáni a vegani neostrouhají
Fischer není jediný patriarcha firmy, který si dal za cíl přeměnit tuctovou „závodku“ na místo, kam se lidé těší.
Ke slovu totiž stále častěji přicházejí i jiné modely. Hotel Traube Tonbach, až do loňského léta Wohlfahrtův chlebodárce, založil předloni dceřinou firmu, která si vzala pod palec restauraci softwarové firmy Vector ve Stuttgartu.
„Zaostřujeme nejen na kvalitu, ale i na čerstvost a dodržování zásad zdravé výživy,“ objasňuje Sebastian Finkbeiner (35), jeden ze šéfů Traube Tonbachu, s tím, že zatímco v počátcích experimentu vydávali ve Stuttgartu 750 obědů, dnes počet zájemců povyskočil na 1 300.
Koncern Sodexo, provozovatel 80 „závodek“ v Německu, Rakousku a Švýcarsku, rozšířil spolupráci se špičkovým italským kuchařem Rolandem Trettlem (46), proslulou tváří z televizních obrazovek, na vegetariánskou a veganskou nabídku. Na rozdíl od Wohlfahrta Trettl přímo nevaří, ale připravuje menu a konzultuje.
Jako na semaforu
Naopak bez angažování prominentní hvězdy sytí své zaměstnance energetický koncern Innogy. „Velmistr vařečky ozdobený michelinským zápisem je nepochybně hezká věc, ale přechodná, dočasná,“ podotýká Horst Kafurke (67), který vede Innogy Gastronomie.
Jeho podřízení denně připraví na deset tisíc porcí, přičemž každé jídlo doprovází v jídelním lístku kolečko s některou z barev semaforu. „Padesát procent připadá na zelenou, označení zdravé kuchyně,“ dodává Kafurke.
To, že se v kantýnách točí nemalé peníze, dokládá statistika Německého svazu hotelů a restaurací Dehoga. Ta vyčíslila jejich předloňský roční obrat na deset miliard eur (254, 3 miliard korun).