Nejšťastnější muž na světě o tajemství spokojeného života

Jak si Matthieu zasloužil titul nejšťastnějšího muže? Neurovědci u něj v rámci výzkumu naměřili během meditace tak vysoké hodnoty stimulace v částech mozku spojených s pozitivními emocemi, které nemají v odborné literatuře obdoby.

Samotného mnicha uvádí jeho přízvisko do rozpaků. „Jak můžeme znát hladinu štěstí u osmi miliard lidských bytostí? Možná existuje člověk, který je neustále v absolutní blaženosti. Přátelé mi říkají, abych toto oslovení přijal a přestal s tím bojovat,“ poznamenal skromně Matthieu pro deník The Guardian.

Matthieu vyrůstal ve Francii, kde získal doktorát v oboru molekulární genetiky. Jeho matka Yahne le Toumelinová byla průkopnickou malířkou v abstraktním umění, později se z ní také stala buddhistická mniška. Ricardův otec, filozof a novinář Jean-François Revel, pracoval jako editor zpravodajského týdeníku L’Express. Rodina nepatřila k nejbohatším, někdy neměli na jídlo a pod stromečkem na ně příliš dárků také nečekalo.

Zvědavost ve francouzském intelektuálovi probudil kamarád, který mu ukázal dokument o buddhistických duchovních vůdcích v Tibetu. Matthieu chtěl vše vidět na vlastní oči.

Znovu se narodil 12. června 1967 ve svých jednadvaceti letech, v momentě, kdy potkal svého prvního učitele Kangyura Rinpocheho. Vzdal se vědeckého výzkumu i dosavadního života a v roce 1972 se přestěhoval do indického města Dárdžilingu, nedaleko Himálají. O šest let později se stal buddhistickým mnichem.

„Čím se budeš živit?“ zeptal se jeho otec. „Dobrá otázka, nad tím jsem nikdy nepřemýšlel,“ odvětil v té době odhodlaný mladý mnich.

Svou Knihu o štěstí vydal před dvaceti lety. Chtěl ji původně pojmenovat Utrpení. „Opravdového štěstí, v řečtině eudemonia, dosáhnete tak, že se zbavíte zdrojů utrpení – nenávisti, žárlivosti, pýchy a podobně. Tento druh štěstí je dlouhotrvající a stálý, cítíte ho i ve chvílích smutku, bez ohledu na vaši finanční situaci. Jde o způsob bytí, který prostupuje vším,“ vysvětlil mnich svůj přístup ke štěstí.

V současnosti nabírají na popularitě fenomény veganství a meditace, které jsou blízké právě filozofii buddhismu. Matthieu považuje zpopularizované trendy za značně zjednodušující, ale zároveň je vnímá jako potenciálně užitečné nástroje pro lidi, kteří to potřebují.

„Naše mysl může být naším nejlepším přítelem, nebo naopak tím nejhorším nepřítelem. Musíme v sobě kultivovat kvality jako vnitřní sílu, svobodu a shovívavost, abychom nebyli příliš křehcí na životní pády. Štěstí je schopnost, která vyžaduje trénink,“ zdůraznil roli vlastního úsilí v cestě za štěstím.

Ricardova nejnovější kniha Zápisky potulného mnicha pojednává o jeho osobní i duchovní životní cestě a všech výjimečných lidech, které na ní potkal. Považuje ji za své poslední dílo a chce se dále věnovat už jen překladům knih a duchovnímu tréninku. Francouzský mnich doufá, že jeho příběh a knihy motivují ostatní, aby se stali lepšími lidmi a navzájem si pomáhali.