Článek
Když se Hans vracel z cesty, nabíralo jeho letadlo stále větší zpoždění. Šťastně sice přistáli a společnost se jim za zpoždění omluvila, ale to byla pro Hanse v těch hodinách jediná příjemná záležitost. Jeho kufr s ním nepřiletěl. A tím vše pouze začalo.
Manželka doma nebyla, a když jí volal na mobil, proč přijel později, pohádali se. Dostal se do takové ráže, že ze zlosti bouchl do zrcadla a pořezal si přitom o sklo ošklivě ruku. Rozhodl se zajet na ošetření do nemocnice. Spěchal k autu a zabouchl za sebou domovní dveře, ale klíče zůstaly uvnitř.
Jenže tam vše neskončilo. Němec totiž ve vzteku zapomněl, že si na „zlepšení nálady“ dal doma nějaké pivko. Pospíchal, ale jedna milá sousedka si už při rozjíždění auta všimla, že jel „nějak klikatě“.
Řidičák fuč
„To bylo z rozčilení“, vysvětloval policejní hlídce, která ho krátce nato zastavila a dala mu dýchnout. Dělalo to 0,91 promile, téměř jednou tolik, než povoluje zákon - 0,5 promile. Takže přišel na čtyři týdny o řidičák.
Policisté mu narychlo ošetřili zranění z rozbitého zrcadla a jeli s ním domů, protože se jim jeho historka nezdála. Bylo v ní hodně náhod. U domu zjistil, že nemá klíče, takže musel ještě navíc rozbít okénko do sklepa a hlídce otevřít zevnitř. Až potom muži zákona zjistili, že jim nevyprávěl báchorky. Zničené zrcadlo a všude kolem na zemi střepy.
Policisté muži přiznali, že mluvil pravdu a že se mu při tom „lepila smůla na paty“. Na řidičský průkaz si ale musel tak jako tak počkat...