Navštívil indiánský běžecký národ a setkal se s hrdiny světového bestselleru. Splněný sen, říká

„V mládí jsem četl Rychlé šípy, potom jsem přešel na indiány. No a vlastně mi to zůstalo celý život. Postupně jsem navštívil přírodní národy na všech kontinentech. Další mojí zálibou je běh, který zároveň slouží jako příprava na náročné expedice, během nichž se mnohdy dostávám na velmi nepřístupná místa,“ líčí Milan Daněk s tím, že když se dozvěděl o běžeckém indiánském národu, dlouho se nad jeho návštěvou v Mexiku nerozmýšlel.

„Poprvé jsem se o Tarahumarech dozvěděl díky zmínce v knize Indiánský běžec od Miloslava Stingla. Ten opravdový zájem ve mně ale skutečně vzbudila až kniha Born to Run (v českém vydání Zrozeni k běhu - pozn. red.). Je natolik zajímává, že jsem si během četby kladl otázky, zda těm informacím v ní mám věřit. Jediným způsobem, jak jejich důvěryhodnost ověřit, bylo sbalit si batoh a vyrazit tam,“ líčí rodák z Blanska, který se do Měděných kaňonů vydal poprvé v roce 2012.

„Tehdy jsem tam jel s parťačkou Alenou Žákovskou. Na první nepřesnost v knize jsme narazili záhy. Píše se v ní o největším běžeckém závodu planety, kterého se zúčastnili jak Tarahumarové, tak například nejlepší světový ultramaratonec Scott Jurek. Kniha uvádí, že se konal jedinkrát, na místě jsme ale zjistili, že se pořádá každoročně,“ vypráví a dodává, že právě onen závod na 80 kilometrů byl důvodem, proč se do Měděných kaňonů hned po několika měsících vrátil.

Druhá výprava byla početnější a měla ryze sportovní charakter. Její součástí byl i tehdy nejlepší český ultramaratonec Daniel Orálek.

„Dan tam předvedl úžasný výkon. Podařilo se nám díky němu zopakovat ústřední motiv knihy Born to Run, kdy v závodu zmiňovaný Scott Jurek doběhl druhý za jedním z indiánů. A to se povedlo i Danovi,“ říká.

A čím to, že jsou Tarahumarové tak výjimeční běžci, že dokážou na dlouhých tratích porážet i elitní světové ultramaratonce?

„Je to jejich život a tradice. Žijí v neúrodných oblastech, tudíž se jejich políčka často nacházejí daleko od vesnic. Aby urychlili dopravu, začali běhat, běhají od nepaměti a je to jejich přirozený pohyb. Jsou dokonce zaznamenány případy, kdy pomocí běhu dokázali uštvat jelena či krocana,“ vysvětluje.

„Kniha měla celosvětový dopad, ale na životě Tarahumarů se příliš nepodepsala. Velmi pozitivní vliv na jejich život měl ale právě Američan Micah True, zvaný Caballo Blanco - jedna z ústředních postav knihy. Tarahumarské děti většinou končily se školou ve 3. třídě, nerozuměly španělsky, protože mají vlastní jazyk. Lidé pak byli zaostalí a nevzdělaní. Díky aktivitě a pomoci Caballa Blanca se ale začíná prosazovat výuka v tarahumarském jazyce, a tak mohou pokračovat ve studiu a postupně se stávají plnohodnotnými občany Mexika.“

Dokument Milana Daňka s názvem Run Free

„Caballo mě neskutečně ovlivnil. Šířil heslo „Run Free“, tedy běhání bez hranic. Tvrdil, že je jedno, jestli člověk běhá ve značkové obuvi či v sandálech jako Tarahumarové, ale že je důležité, aby běhal z radosti. Zároveň dbal na to, aby každý návštěvník Tarahumarů následně prezentoval svůj příběh tak, že ten skutečný hrdina není on, ale právě indiáni, kterým by měl tu možnost je navštívit nějakým způsobem vrátit,“ vypráví o setkání s hrdinou knihy, který nedlouho poté právě při běhu v Měděných kaňonech zemřel.

„Od té doby vždy, když někam cestuju a navštěvuju přírodní národy, ptám se sám sebe, v čem to bude prospěšné pro ně. Myslím, že tak by měl přemýšlet každý,“ říká Daněk, jenž o výpravách do Mexika napsal knihu Ti, kteří utíkají pěšky a natočil dokument Run Free. Asi nepřekvapí, že veškerý výtěžek z obou zaslal na pomoc Tarahumarům.

Zní to možná neuvěřitelně, ale vloni se běžeckého závodu s názvem Moravský ultramaraton (zahrnuje sedm maratonů v sedmi dnech po sobě) zúčastnili i dva Tarahumarové - sourozenci Talina a Antonio Ramirezovi. A samozřejmě v tom měl prsty Milan Daněk, který je spoluorganizátorem závodu.

„Vloni byl jubilejní 30. ročník, tak jsme si říkali, že by měl být něčím výjimečný. Přišel jsem proto s myšlenkou, že bychom na něj mohli zkusit dostat tarahumarské běžce. Byli jsme krátce předtím znovu v Měděných kaňonech na závodě, kde jsme po domluvě s organizátory vylepili plakáty s informací, že nejlepší indiánský běžec a běžkyně budou pozváni na třítýdenní pobyt v České republice,“ vysvětluje Daněk.

„Organizace byla celkem komplikovaná. Letěli poprvé v životě letadlem a Talina neuměla španělsky. Co se týče závodu, Antonio první etapu vyhrál, potom se u něj ale dostavily zdravotní potíže. Není zvyklý běhat po asfaltu a začala ho bolet kolena. Byla to ale velká událost, která přitahovala novináře i televize. Byli pozvaní i na mexické velvyslanectví v Praze,“ uzavírá Daněk s tím, že se za Tarahumary chystá znovu za čtyři roky, na své 65. narozeniny.

„To už budu v důchodu, takže to bude delší expedice,“ směje se.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Born to run: Zrozeni k běhu - Christopher McDougall