Návštěva pohraniční keramické dílny vrací v čase

Každý, kdo navštíví Kováříkův prastarý dům v pohraničním Rapšachu, uvidí, že hrnec je pouhým označením pro desítky druhů různých výrobků z pálené hlíny, která s příměsí oxidu železa vytváří jedinečnou strukturu. Té se zde po staletí říkalo podle vedlejší jihočeské vesničky Klikovská keramika. Keramické dílny zde však prozatím vymírají.

„Na Klikově vyráběl keramiku i můj táta, který je absolventem bechyňské školy. Já jsem však s hrnci už začal tady, v Rapšachu, kam jsme se asi před 18 lety přestěhovali. V tomto domě se podle dokumentů, které jsem našel, vyráběly hrnce už v roce 1880, kdy zde byla postavena takzvaná kaselská pec. Jde však o systém výroby, který je už nejméně 800 let starý. Jeho principem je vypalování v rozměrné peci na dřevo při teplotě až 1500 stupňů Celsia. Tak vysoké teploty se přitom dosahuje bez větráků či ventilátorů. Jediný tah vytváří zhruba deset metrů vysoký komín o průměru asi jednoho metru, který je na konci pece,“ popisuje prastarý způsob pálení z místních jílů Pavel.

Za asistence svých synů Kuby a Štěpána, kteří mají keramickou hlínu na rukou i oděvu, stejně jako jejich táta, vysvětluje, že po nanošení všech polotovarů do pece se celá pec zazdí a zůstanou jen dva otvory na přikládání. „No a pak se to všechno vypálí za zhruba necelé dva dny topení,“ dodává výtvarník, jenž po vypálení uspořádá malou zahradní oslavu se sousedy.

Jak doplňuje, dříve se na Klikově a dalších zhruba 15 místech v okolních vesnicích pálily hlavně hrnce. „Byly to prostě výrobny nádobí. V hrncích se až do počátku 19. století běžně vařilo, a i poté si mnozí jistě pamatují, že hliněné glazované hrnce z tenké hlíny babičky využívaly třeba na mléko či sádlo. Teď místo hrnců děláme většinou květináče, džbány, amfory a další výrobky, které odebírají pro potěšení zahrádkářů prodejny po celé republice a jezdí k nám i sousedé z Rakouska,“ dodává keramik a opatrně nejstaršímu z chlapců podává z pece zapomenutý „jurský park“. V drobné hliněné skulptuře nechybí dinosaurus či rostliny.

„Povedlo se mu to,“ poznamenává táta, ale zároveň dodává, že by byl přece jen raději, aby synové, kteří s ním tráví v dílně a u pece hodně času, dělali v dospělosti něco jiného.