Článek
Historie krav pustertálek z provincie na severu Itálie sahá až ke Keltům. Později se zkřížily s alpskými plemeny, když se ve 20. letech dostal k moci Mussolini, byl jejich chov zakázán.
„Až do roku 1919 jsme patřili k Rakousku, obyvatelé mluvili německy, ale poté, kdy jsme se stali součástí Itálie, chtěli fašisté u nás vše jen italské. Naštěstí díky péči některých sedláků pustertálky přežily a v devadesátých letech jsme jejich chov obnovili,“ vypráví Herbert v jedné z místností rozlehlého rodinného statku Christlrumerhof v údolí Pustertal, kde na stěnách visí kalendáře s jeho milovanými kravami. Teď v létě je většina skotu na pastvinách v horách, na jeho krmení pěstuje rodina kukuřici.
Hospodářství, které leží v těsné blízkosti městečka Bruneck s oblíbeným střediskem českých lyžařů Kronplatzem, skrývá i další chloubu jihotyrolské provincie – koně plemene Norica. S nimi jsou na pastvě tři osli.
Pustertálky chovají i na statku Christlrumerhof.
„Chováme je jen pro zábavu, hlavně našich hostů,“ říká Herbert s tím, že jako většina zdejších sedláků mají i oni apartmány k pronájmu. Kvalitu nabízených služeb hlídá organizace Roter Hahn, Červený kohout, místo hvězdiček hodnotí jejich výši květinami, maximum je pět. V Christlrumerhofu, jenž má čtyři květiny, je možné objednat si snídani. Vajíčka, sirupy i zavařeniny jsou domácí, navíc paní domu peče skvělé koláče.
Pustertálky byly kdysi zakazovány.
„Letos je dlouho zima, bazalka je proti loňsku ve stejnou dobu poloviční, květy jabloní mi spálil mráz. Však je také na Kronplatzu pořád sníh,“ ukazuje Sieglinde. Mléčné výrobky, uzeniny a pečivo Unterfraunerovi nakupují.
Arnoldovi jedou v bio
Mnohem složitější cestu pro práci na svém statku Unterholzhof, který jede v režimu bio, zvolili Renate a Peter Arnoldovi. Jednoduše řečeno, všechno jídlo pro vlastní potřebu si dokážou obstarat sami.
Renate vsadila na chov koz.
„Protože krávy máme jen na maso, mléko nám dávají kozy. Vyřešili jsme tak i alergie na pyly u jednoho z našich tří synů,“ vypráví Renate, která s kozím mlékem začala experimentovat v kuchyni, vznikly tak první sýry.
Denně na statku nadojí dvě stě litrů mléka, každý třetí den ho zpracují. „Někteří hosté nechtěli ani zkusit, jak kozí výrobky chutnají, z dětství si pamatovali štiplavou chuť tohoto mléka. Dnes je to ale jinak, důležitá je čistota a rychlost, s jakou se mléko po nadojení začne chladit. Kdo zkusil sýry a mléko od našich koz, je nadšený.“
Kozí sýry ze statku Unterholzhof
Hospodářství v Oberlangu má na maso i krávy, prasata nebo králíky, nechybí vlastní obilí a z něho samozřejmě domácí chléb. „Máme emert, odrůdu dokonce starší, než je dnes oblíbený kamut. Pěstujeme také špaldu. Prodáváme ji i nemletou, zrna pak stačí namočit a vznikne skvělá snídaně z vlastních müsli,“ radí Renate, pro niž je dnes asi největší problém, komu statek připadne.
„Jsme takzvaný uzavřený statek, který se nemůže rozdělit mezi víc majitelů, ale ani třeba po částech odprodat. Tak zní zákon v Jižním Tyrolsku. Je to v pořádku, když někdo dostane dům, jiný pole a další třeba kousek lesa, nakonec se nikdo o nic nestará a hospodářství upadá. Zájem o Unterholzhof má nejstarší, pětadvacetiletý syn, ale i ten nejmladší, jen patnáctiletý,“ uzavírá Renate Arnoldová.
Může se vám hodit na Firmy.cz: