Hlavní obsah

Na vrcholu druhé nejvyšší sopky Indonésie stanul 500krát. Většinou v žabkách

Devětadvacetiletý Sapar Wadi z indonéské vesnice Senaru na ostrově Lombok je průvodcem na sopce Rinjani, která je s 3726 m n. m. druhou nejvyšší sopkou v celé Indonésii. Turisty zde doprovází už 10 let, přičemž prvních pět let pracoval jako nosič. S ohledem na to, že výprava obvykle trvá tři dny a Sapar zvládne dvě v týdnu, je sopka Rinjani prakticky jeho domovem.

Foto: Martin Vlk

Sapar Wadi, průvodce na indonéské sopce Rinjani

Článek

Jak jste se stal průvodcem na sopce Rinjani?

Začal jsem už v 19 letech jako nosič. Mým úkolem bylo nést zákazníkům veškeré potřebné vybavení a zásoby, jako je stan, spací pytel, karimatka, jídlo apod. Po pěti letech mi šéf oznámil, že mám angličtinu na slušné úrovni a že se tedy stávám průvodcem. Právě angličtina je hlavním kritériem k tomu, aby člověk mohl vykonávat tuto práci. A samozřejmě znalost místního prostředí.

Angličtinu jste vypiloval interakcí s turisty?

Ano, v začátcích mi pomáhali průvodci a pak jsem se vždy snažil komunikovat s turisty. A moje úroveň jazyka se postupně zlepšovala.

Češka vyhledává aktivní sopky. Asi uhodnete, kde jsme ji potkali

Cestování

Můžete popsat, jak výprava na vrchol sopky Rinjani probíhá?

Nejčastěji vycházíme okolo deváté hodiny ranní z vesnice Sembalu, která je v nadmořské výšce 1156 metrů. Cílem prvního dne je základní tábor, který postavíme na okraji kráteru v 2639 metrech. Tato část obvykle zabere s přestávkami nějakých sedm hodin.

Další den vycházíme velmi brzy ráno, okolo půl třetí, abychom stihli východ slunce na vrcholu. Poté sejdeme zpět do tábora, kde posnídáme, a poté okolo půl desáté ráno scházíme dolů do 2000 m n. m. k vulkanickému jezeru Segara Anak uvnitř kráteru. Tam je možnost se vykoupat jak v jezeru samotném, tak v přilehlých horkých pramenech.

Následuje poslední výstup na druhou stranu kráteru v 2641 m n. m., kde pozorujeme západ slunce a kde rovněž přespíme. Třetí den ráno už jen sejdeme dolů do vesnice Senaru (601 m n. m.).

Přepokládám, že nosič se během výstupu nadře víc než průvodce, je to tak?

Abych řekl pravdu, tak je to srovnatelné. Ano, nosiči mají na ramenou nějaké to kilo navíc, ale jdou jen do základních táborů. Průvodci musí se zákazníky vždy až na úplný vrchol.

Sopka Rinjani je druhou nejvyšší sopkou v Indonésii.Video: Martin Vlk, Novinky

Říkáte, že nosiči nesou váhu navíc, o kolika kilogramech se bavíme?

První den je to nějakých 35 až 40 kilogramů, druhý o něco méně a třetí den už jen 15 kilogramů, protože se postupně zbavují jídla a vody. Zásoby tahají tradiční metodou, v ratanových koších umístěných na bambusové tyči.

Když ještě chvíli zůstaneme u nosičů, všiml jsem si, že většina z nich chodí pouze v žabkách a někteří dokonce bosky.

Ano, to platí i pro průvodce. Jsme tady na žabky všichni zvyklí. Chodíme v nich doma, na ulici, zkrátka všude, tak proč ne při výstupu na sopku. Já osobně aktuálně používám tenisky, ale to jen protože je teď na cestě hromada prachu. Jinak chodím v žabkách, je to mnohem pohodlnější.

Kolik průvodců a nosičů na Rinjani operuje?

Je tu celkem nějakých 200 průvodců a 500 nosičů. Lidé stoupají na Rinjani každý den. Během sezony, zhruba od května do srpna, se bavíme o 200 turistech denně, mimo sezonu je to zhruba polovina.

Jak často se výprav na sopku Rinjani účastníte?

Obvykle dvakrát týdně. Vrcholu jsem dosáhl už asi 500krát.

Většina výprav trvá tři dny. Počítám-li správně, v horách strávíte šest dní v týdnu.

Přesně tak.

Je asi zbytečné se ptát, jak trávíte volný čas…

Jestli tušíte, že ve volném čase odpočívám, relaxuji a nabírám energii na další výstupy, tak tušíte správně.

Tvrdíte, že jste na vrchol sopky vystoupal už 500krát, je to pro vás s přibývajícími výstupy čím dál jednodušší?

To bych neřekl. První den, kdy stoupáme do základního tábora, mi nečiní problémy. Vystoupat na úplný vrchol je ale velmi náročné i po tolika výstupech, které mám za sebou.

Foto: Pro Novinky Kim de Greef

Na vrcholu sopky Rinjani, kde stanul už asi 500krát.

Stává se často, že lidé výstup vzdají?

Ano, jde o opravdu náročný výstup. Někdy přecení své síly, někdy je důvodem nepřízeň počasí a jindy zase vysoká nadmořská výška. Řekl bych, že vrcholu dosáhne nějakých 80 procent lidí a zbylých 20 procent to vzdá.

Na sopce trávíte velkou část života. Jaká je vaše nejhezčí vzpomínka, která se k ní váže?

Asi nemám jednu konkrétní. Jsou to ale lidi, kteří mi výstupy zpestřují. Ať už svými historkami, vtipy nebo třeba zábavnými videi, jež spolu natáčíme a které následně sdílejí na sociálních sítích.

Z kterých koutů světa lidé vydávající se na vrchol sopky Rinjani nejčastěji pochází?

Máme tu hodně lidí z Číny, z Evropy jsou to pak Francouzi, Němci a Nizozemci.

Jaké máte plány do budoucna? Jak dlouho se dá takové povolání vykonávat?

Nejmladší nosič má 15 let, nejstarší 55. Má pomalejší tempo, ale stále to zvládá. Já takhle dlouho chodit nechci, je to náročná práce. Jako průvodce chci být činný ještě tak čtyři pět let, našetřit nějaké peníze a založit ve vesnici, odkud pocházím, nějaký podnik. Třeba malý obchod. Chci dělat něco, kde se tolik nenadřu. Jak roky přibývají, je to čím dál náročnější.

Celý život sloužil v české armádě. Nyní dělá skrze objektiv radost Balijcům

Lifestyle

Výběr článků

Načítám