Článek
Boyle měl svůj život po škole docela jasně narýsovaný. Chtěl si najít dobrou práci, vydělat co nejvíce peněz a nakoupit si věci, které by o něm společnosti jasně říkaly, že je úspěšný. Jako většinu lidí vychovaných v konzumní společnosti ho nenapadlo se nad těmito cíli nikterak hlouběji zamýšlet.
Našel si skvělou práci, podílel se na vedení velké společnosti s organickou stravou a dokonce měl v přístavu vlastní jachtu. Kdyby se k němu nedostalo video nazvané Gándhí, vedl by tento život ještě dnes.
Změnu přivál merlot
Změna v životní cestě přišla poměrně náhle, při jedné večerní filozofické debatě s kamarádem nad sklenkou merlotu. „Ač jsem byl vždy hodně ovlivněn Gándhího větou 'Buď tou změnou, kterou chceš ve světě vidět', netušil jsem, jak velká ta změna bude,” tvrdí Boyle.
Dvojice přátel se bavila o hlavních problémech světa – ničení přírody, boje o suroviny, pracovních továrnách s hrůznými podmínkami – a přemýšlela, které z těchto oblastí by měla věnovat svůj čas. Mark měl pocit, že není v jeho síle něco změnit, a měl za to, že jsou jen dvěma kapkami v hodně znečištěném oceánu. I tak však toho večera dospěl k důležitému zjištění.
Společný jmenovatel problémů
„Všechny tyto problémy sobě nebyly tak vzdálené, jak jsem si dříve myslel. Měly totiž společného jmenovatele. Věřím, že skutečnost, že nevidíme přímé vlivy námi kupovaných věcí na jiné lidi, zvířata a životní prostředí, tyto všechny problémy spojuje,” domnívá se Boyle, podle kterého je oddělení spotřebitele a vzniku spotřebovávané komodity důvodem, proč si lidé neuvědomují míru destrukce a utrpení, které způsobují.
Když je mi zima, zatopím si dřevem, které sesbírám v okolí či na skládkách
„Můžeme se snad shodnout na tom, že pouze málo lidí chce způsobovat utrpení jiným a většina nemá ani ponětí o tom, že něco takového činí. Nástrojem, který celý tento koloběh umožnil rozjet, jsou právě peníze. Speciálně pak v globálním pohledu na věc,” tvrdí Ir.
Čtyři cesty k potravě
„Pokud bychom si jídlo sami pěstovali, tak bychom jen tak nevyhodili třetinu, jak to v průměru činíme dnes. Kdybychom si do svého bytu vyrobili židle a stoly sami, tak bychom je jen tak nevyhodili na skládku ve chvíli, kdy se rozhodneme změnit design naší domácnosti. Kdybychom si museli čistit svou vodu, asi bychom si nedovolili do ní kálet. Podceňujeme cenu objektů, které máme k dispozici. Většina z nás neuvažuje nad tím, kde náš odpad končí,” zdůraznil Boyle.
A jak tedy muž žije? Udělal si soupis toho, co potřebuje k životu. Miluje jídlo, takže to pro něj byl bod číslo jedna. Strava bez použití peněz má podle něj čtyři pilíře – sběr divoce rostoucích rostlin, pěstování vlastních rostlin, směna vlastních zásob s ostatními a využívání toho, co se na některých místech jen tak vyhazuje. Odpad však tvoří pouze pět procent jeho stravy.
Svítí svíčkami, jezdí na kole
„Vařím si venku, ať leje, nebo svítí slunce – v kamnech, která spalují dřevo. Samozřejmě jsem musel řešit i příbytek – našel jsem pro sebe odložený karavan, který jsem zrenovoval a upravil tak, aby nebyl závislý na elektřině. A kde s ním být? Zaparkoval jsem na bio farmě, kde jsem pomáhal. Když je mi zima, zatopím si dřevem, které sesbírám v okolí či na skládkách,” popisuje Ir, který se na potřebná místa dopravuje na kole a svítí si svíčkami ze včelího vosku.
Boyle tvrdí, že pro to, aby uspěl, musel nejdříve pochopit nezbytnost využití všech dostupných zdrojů k tomu, aby žil co nejudržitelnější cestou. Koupe se tak v řece a zuby si čistí sépiovou kostí, kterou vyplavilo moře. Aby lépe čistila zuby, používá zároveň semínka divoce rostoucího fenyklu.
Peníze – klíč ke štěstí?
„Pokud by tento konzumní styl života, který provází destrukce životního prostředí, přinášel člověku pocit spokojenosti, chápal bych to – dávalo by to nějaký smysl. Jenže všechny klíčové indikátory nespokojenosti – deprese, kriminalita, mentální choroby, obezita a sebevraždy – jsou neustále na vzestupu,” dodal Boyle, jehož poselství je jasné: „Více peněz neznamená více štěstí.”