Článek
Dobrovolnická práce v Diecézní charitě v Českých Budějovicích ho posunula dál a dnes studuje psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
„Na oddělení následné péče jsou většinou starší lidé po dlouhodobé nemoci, řada z nich už také nemá třeba příbuzné a podobně. Převážně jsme si povídali, teda spíš jsem naslouchal,“ řekl Novinkám Bednář, který dobrovolnickou činnost ukončil po roce kvůli škole loni v létě, ale jak sám říká, rád by pokračoval. „Podobná práce mě určitě nemine i vzhledem k mému studiu. Navíc mě to opravdu nic nestálo, já si povídám rád,“ ujistil.
U pacientů proseděl hodiny a rozhodně to podle něho nebyla nuda. Vyslechl celou řadu příběhů a s jednou z pacientek je dodnes v kontaktu. „Ptá se, jak mi jde škola a tak. Jeden pán například uměl několik jazyků, což baví i mě. Povídali jsme si hlavně tedy i o cizích zemích a podobně. Většinou lidé začínají povídat sami a stačí jim, že je někdo poslouchá, je s nimi,“ vysvětlil Bednář.
Lukáš Bednář proseděl u lůžek pacientů řadu hodin.
Zdůraznil, že řada lidí vyprávěla vzpomínky z mládí. „Také měli někteří problémy s pamětí, a tak jsem slyšel některé příběhy několikrát. Mně to vůbec nevadilo. Jindy jsem zase trochu křičel, to když měli problémy se sluchem. Někdy měli pacienti problémy i s řečí, a tak jsem jim četl knihy,“ podotkl Bednář.
Dobrovolnictví bere opravdu vážně a problém prý nebyl ani s tím, najít na oddělení pacienta, který se chce zabavit a zkrátit si dlouhou chvíli. „Někdo mě samozřejmě odmítl, a tak jsem šel dál. Vždycky se ale našel někdo, kdo potřebuje společnost,“ konstatoval student.
Už dvacet let pomáhají mladým rodinám v těžkých situacích, dobrovolník přijde až domů
Připustil, že občas se dostal při dobrovolnické práci do úzkých, nevěděl, jak reagovat. „Vybavuji si situaci, kdy byla jedna paní velmi smutná, plakala, že jí slíbili místo v domově důchodců, ale kvůli nemoci ji nepřijali. Bála se, že jí místo nepodrží a na přijetí bude muset opět dlouho čekat. Snažil jsem se ji uklidnit a změnit téma,“ vzpomíná na složitou situaci Bednář. Podotkl, že příběh měl šťastný konec. „Další týden jsem přišel do nemocnice a paní už tam nebyla. Přijali ji do domova důchodců.“ Že by při dobrovolnické činnosti ztrácel čas, mu nepřijde. „Kapela, sport, studium i dívky. To se dá všechno stihnout,“ dodal student.
Student Lukáš Bednář z Českých Budějovic si svoji dobrovolnickou práci v nemocnici chválí.
Diecézní charita České Budějovice má v různých programech v současné době devadesát dobrovolníků. V nemocnici pracují na odděleních následné péče, psychiatrii i plicním oddělení. „Naše dobrovolnické programy běží už mnoho let a s českobudějovickou nemocnicí spolupracujeme dlouhodobě. Byli bychom rádi, aby se počet dobrovolníků, kteří se mohou hlásit u nás na charitě, ještě rozšířil,“ uvedla Veronika Rybáčková, mluvčí Diecézní charity České Budějovice.
Pět žen dostalo cenu za práci v sociálních službách. Některé ani po třiceti letech necítí vyhoření
