Lidé si potřebují ke žralokům vybudovat vztah. Klecové potápění pomáhá, míní bioložka

S Mary Rowlinsonovou jsem se setkal v jihoafrickém městě Gansbaai, které je mnohými přezdíváno jako mekka velkých bílých žraloků. „V posledních letech se bohužel spousta věcí celkem drasticky změnila. Gansbaai bývalo jedním z mála míst na světě, kde člověk mohl zahlédnout tohoto žraloka po celý rok. Jejich populace se ale snížila a už je to minulostí,“ vysvětluje mořská bioložka se specializací na žraloky.

„Žraloky jsem byla odjakživa posedlá. Je celkem vtipné, že jsem se do nich zamilovala jako dítě při sledování Čelistí. Většina normálních lidí má kvůli tomu filmu ze žraloků strach, ve mně však probudil zvědavost. A znám pár dalších mořských biologů, kteří to tak měli,“ směje se Britka.

„Později jsem začala číst o tom, co se se žraloky ve světě děje. Dozvěděla jsem se o řezání ploutví, kdy se žralokům uřežou zaživa ploutve a pak je hodí zpátky do vody, kde se udusí a vykrvácí. Ploutve následně slouží jako ingredience do polévek. Zjistila jsem, že populace žraloků klesá, a začala být zanícená do jejich ochrany. Tehdy jsem se rozhodla, že právě tomuhle chci zasvětit svůj život,“ tvrdí Rowlinsonová.

Součástí její práce není jenom výzkum žraloků, ale také vedení turistů během klecového potápění. „Jde o zážitek, kdy se člověk dostane do bezprostřední blízkosti žraloků, a to v bezpečném prostředí. Vidí žraloky v jejich přirozeném prostředí. Klecové potápění, a zcela upřímně, dokonce i akvária a zoo, s nimiž úplně nesouhlasím, začínají být v dnešní době důležité. Protože lidé si ke žralokům potřebují vybudovat citovou vazbu, aby měli potřebu je chránit,“ vysvětluje mořská bioložka.

„Někteří lidé mají na začátku strach, poté jsou ale překvapení, jak klidní, elegantní a krásní žraloci jsou. A přesně o tom klecové potápění je. Já navíc dělám vše pro to, aby součástí výletu byla vždycky i vzdělávací složka. Chci, aby lidé odcházeli s tím, že se o nich také něco naučili a dozvěděli se o problémech, které jsou se žraloky ve světě spojeny,“ dodává Rowlinsonová.

Útok žraloka na člověka je podle ní extrémně nepravděpodobný, nejsme prý totiž součástí jejich jídelníčku. „Více lidí zabijí psi, krávy, krokodýli, aligátoři, hroši, lvi či komáři. Více lidí dokonce zemře i na to, že na ně spadne prodejní automat. Už jsem bez klece plavala asi s deseti druhy a šla bych do toho bez debat i s velkým bílým,“ má jasno Rowlinsonová.

A jak se případně bránit, když už k útoku dojde? „Žraloci mají slabá místa – žábry a oči. Citlivý mají i nos, ale je celkem tvrdý a nemyslím si, že úder do něj bude mít pod vodou nějaký účinek. Oči jim zase při útoku chrání speciální membrána, zaměřila bych se tedy nejspíše na žábry, které jsou citlivé a měkké,“ radí bioložka.

Ochrana velkého bílého žraloka je podle ní nesmírně důležitá, neboť je vrcholným predátorem, jenž udržuje v rovnováze vše pod sebou, a jeho vyhynutí by tak mělo negativní dopad na celý ekosystém.

„Myslím, že tady v JAR potřebujeme o velkých bílých žralocích získat více informací a finanční zdroje. Máme strašně málo peněz na výzkum a ochranu. Je těžké je získat, poněvadž vláda nechce takové věci podporovat. Pokud ale velký bílý žralok vyhyne, bude pryč navěky. Nejde je totiž podobně jako řadu jiných zvířat chovat v zajetí a rozmnožovat,“ uzavřela Rowlinsonová.

Na celý rozhovor s Mary Rowlinsonovou se podívejte ve videu výše.