Článek
První nástroje zkoušel vyrobit už v klukovských letech. „Chtěl jsem dát dohromady vlastní elektrickou kytaru. Bylo mi třináct, neměl jsem žádné znalosti a podle toho to také dopadlo,“ usmívá se rodák z Rybníků nedaleko Moravského Krumlova. Na kytaru samozřejmě také hrál a od svého učitele se jednou dozvěděl, že existuje kytara zvaná cigar box guitar.
„Je to americký lidový nástroj, který se začal objevovat v době občanské války. Z krabic na doutníky si tehdy vojáci vyrobili kytaru a mohli si v době volna zabrnkat.“
Zatoužil si takový nástroj sám vyrobit a v šestnácti letech se mu to skutečně povedlo. „Kytara má jen tři struny a je naladěná tak, že stačí brnknout a hned dobře zní. Často se hraje tak, že dáte prsty třeba do uraženého hrdla od lahve a s ním jezdíte na krku kytary přes všechny struny,“ vysvětluje Jan Fic. To byl však teprve začátek.
Fic ve své dílně v Rybníkách.
„Jak jsem se učil vyrábět kytary? Hlavně metodou pokusu a omylu,“ vzpomíná Fic. „Ve svém okolí jsem objevil řadu lidí, kteří se vyučili kytarářem, ale neživili se tím,“ vypráví. Postupně se zdokonaloval, stále se však držel své zásady – vytvářet nástroje, jaké jinde zákazníci neseženou. Na elektrické kytary si proto vybíral dřevo se zajímavým příběhem.
„Dřevo je u elektrických kytar podceňované, přitom může významně ovlivnit zvuk nástroje,“ vysvětluje kytarář. Zároveň v sobě tento materiál často ukrývá silné příběhy.
Pamatuje záchranu Židů
Jan Fic použil na jednu kytaru dřevo z továrny v Brněnci. „Fabrika původně patřila židovské rodině Löw-Beerů, která podnikala zejména v oblasti textilu,“ vysvětluje Fic.
Za druhé světové války se továrna stala pobočkou koncentračního tábora Gross-Rosen, kde se vyráběla munice. A právě sem Oskar Schindler přesunul více než tisíc Židů, kterým hrozila smrt v koncentračním táboře, a tím jim zachránil život.
Prostory fabriky dnes vlastní potomci původních, předválečných majitelů. A právě dřevo z jedné stavby se stalo základem elektrické kytary Jana Fice. „Setkal jsem se s Danielem Löw-Beerem, který chce v Brněnci vybudovat památník. Kytara by měla jít do aukce a vybrané peníze přispějí na stavbu památníku,“ přibližuje kytarář.
Kytarář s nástrojem, který půjde do aukce.
V budoucím památníku by se měl promítat i slavný film Schindlerův seznam, stejně jako rozhovory se zachráněnými Židy. „Aukce už měla proběhnout, bohužel do toho vstoupil koronavirus,“ říká Fic a ukazuje kytaru, která v sobě nese tento silný příběh.
Kytara z barové desky
Jan Fic má za sebou i příběhy, které jsou úsměvné. Bylo mu nabídnuto, že může na svoji kytaru použít barovou desku z jednoho brněnského hudebního klubu. „Byla to masivní javorová fošna. Motorovou pilou jsem ji v baru řezal za plného provozu,“ vzpomíná.
Další nástroj se zase zrodil doslova z popela. „Když jela brněnská kapela Acute Dose na koncert, začala jim hořet dodávka. Auto nakonec shořelo i se všemi nástroji,“ vypráví Fic. „Já jsem jim kytary servisoval, a tak za mnou přišel kytarista a zpěvák David Pšenčík s ohořelým tělem kytary, abych se na to podíval. V plastovém pytli mi přinesl beztvarý škvarek, ale jako výzvu jsem z toho zkusil vytvořit nový nástroj.“
Opravdu se povedlo a Jan Fic předal zpěvákovi znovuzrozenou kytaru s tím, že si ji pověsí na stěnu jako památku. „Ale on s ní dodnes hraje na koncertech, a tvrdí, že hraje lépe než nová,“ usmívá se výrobce.
Osudové zranění
Na kytaru jednou použil i dub, který ležel přes čtyři tisíce let v bažině, nebo trámy, jež získal ze zámku Moravský Krumlov během jeho rekonstrukce. Jeho nástroje se dostaly třeba k Janu Homolovi z kapely Wohnout nebo k Martinu E. Kyšperskému ze skupiny Květy.
Letos už stihl Jan Fic vyrobit dvacet kytar a má i svoji vlastní značku, Red Bird Instruments. Proč zrovna v překladu Červený ptáček? „Pořád jsem hledal nějaké logo. A pak jsem se jednou při práci na kytaře bodl dlátem do ruky tak, že mi na ní zůstalo rudé ypsilon. A já si řekl: to je ono,“ usmívá se kytarář. Jeho logem se tak stalo právě toto ypsilon, které připomíná červeného ptáčka.
K logu červeného ptáčka přivedlo Fice zranění v dílně.
Většina zákazníků je stále z Česka, ale kytary posílá i do ciziny. „Jeden Američan mi dokonce přivezl dřevo z Texasu, abych mu z něj vyrobil kytaru,“ dává příklad. „Nedávno jsem zase posílal nástroj do Francie. Zákazník se jmenoval úplně stejně jako tamní ministr financí,“ říká kytarář.
„Psal jsem mu, že u doručovací adresy uvedl ulici jedné vesnice, ale zapomněl napsat číslo popisné. A on mi odpověděl, že je to jedno, že mu patří celá vesnice,“ usmívá se Jan Fic. Zda měl opravdu tak slavného zákazníka, nebo se jednalo jen o shodu jmen, ale dodnes neví. Některé příběhy je zkrátka lepší nechat otevřené.