Článek
Dvě z vín místního družstva vinařů, které sdružuje výhradně pěstitele z řad původního obyvatelstva Atakamů, získala loni v Itálii medaile ve světové soutěži extrémních vín, píše deník El País. Nedodává už však, že zrovna z této soutěže si odveze nějakou tu medaili skoro každé vinařství, i proto je mezi vinaři celkem populární.
„Nikdy v životě jsem neviděla, že by se víno pěstovalo v takové nadmořské výšce,“ uvedla sedmašedesátiletá Chilanka Cecilia Cruzová, majitelka vinice v největší výšce v Chile. „Sousedé mi nevěřili, že budu schopná sklízet ovoce. Nyní za mnou chodí podívat se na hrozny a chtějí je ochutnat,“ dodala pyšná pěstitelka z vesnice Socaire.
Cruzová stejně jako většina jejích sousedů pěstovala původně kukuřici či fazole. V roce 2010 se zapojila do programu nazvaného „Atacama úrodná zem”, který financuje chilská chemická a důlní společnost SQM a který zájemcům o pěstování vinné révy v této oblasti poskytl finanční i odbornou pomoc. Enologové poradili například s odrůdami, inženýři se zavlažovacím systémem.
Vinný sklep, který hlídá sám ďábel
V roce 2017 se Cruzová připojila k družstvu vinařů domorodých Atakamů, v němž z někdejších padesáti pěstitelů vydrželo 18 včetně Cruzové. Ostatní nedokázali pěstovat víno v tak extrémních podmínkách či mu nevěnovali dost času a péče, citoval deník El País enologa sdružení Fabiána Muňoze. Jejich víno zvané podle inckého výrazu pro komunitu Ayllu získalo už několik ocenění.
„Extrémní podmínky, jako je skalnatá půda, vysoká nadmořská výška, méně kyslíku, hodně slunce a změny teplot vyžadují mnohem větší úsilí a kontrolu kvality,“ řekl Muňoz.
Popsal také, že slupka hroznů je silnější a jeho chuť výraznější a intenzivní. Samozřejmostí jsou ekologické postupy, k zavlažování používají elektřinu vyráběnou solárními panely.
Stojí to za to?
Pokud jste se v někdy v posledních letech procházeli nejturističtějším městečkem oblasti, San Pedrem de Atacama, určitě jste nemohli přehlédnout velké vybledlé plachty lákající turisty právě na produkty vinařství Ayllu. Každý chce ochutnat víno vypěstované v poušti, no ne? Počítejte s tím, že za lahev zaplatíte v přepočtu 250 až 450 korun.
A teď k chuti. Upřímně si myslím, že si druhou lahev nekoupíte. Ne snad že by bylo nepitelné, to zase ne. Je to rozhodně zajímavá kuriozita, ale vína této kvality se na Moravě kupují do stokoruny za lahev. Pro ten zážitek je fajn víno ochutnat, ale když se jen o dva tisíce kilometrů jižněji kolem Santiaga produkují červená vína světové kvality za srovnatelný, či dokonce levnější peníz, není nutné cpát do auta hned basy tohoto unikátního moku.