Článek
Vystudovaného chemika Petra Alexandera a hudebníka a nadšeného pěstitele Ondřeje Kopičku pojí dlouholeté přátelství, zaujetí přírodou a jejím bohatstvím. Po počáteční snahách o malovýrobu nejrůznějších potravinářských produktů se před pěti lety začal nakonec rodit lihovar Landcraft.
Právě výroba alkoholu umožnila oběma mužům propojit své znalosti v zemědělství i chemii. „Líh je vynikající extrakční činidlo. A my do něj naložíme všechny ty byliny, koření, kůry, kořeny, květy, všechno možné. Potom to necháme máčet, aby se všechny ty chutě a vůně vyextrahovaly a nakonec to celé destilujeme,“ říká spolumajitel lihovaru Kopička.
Právě kombinování, často i metodou pokusu a omylu, nejrůznějších přísad vytváří ve výsledku zajímavé vůně a příchutě. „Ze všeho nejraději si hrajeme, takže nemáme jeden produkt, na který bychom se specializovali, ale experimentujeme a bavíme se u toho,” popisuje Kopička.
Kromě ginu, který kombinují třeba s absinthem, zde vznikají například speciální šarže rumů a likérů. U vermutů narozdíl od běžné přípravy, kdy se pro destilaci využívá odpadní víno, postup otočili a pro tento typ likéru pocházejícího z Itálie se tak snaží vybírat ty nejkvalitnější odrůdy.
„Nejde nám jen o alkohol, ale jde nám také o přírodu, kterou se snažíme dostat do lahví,“ říká Kopička, podle kterého lze v krajině nalézt vynikající ingredience v jakoukoliv roční dobu.
Většina surovin je tak lokálního původu, nasbíraná na vlastní zahradě, na okolních polích a v lesích. „Máme vlastní včelstva, takže vše, co sladíme, sladíme medem. Máme záhony s bylinami, máme sady a dvě vinice, takže třeba na vermuty používáme vlastní víno a ovoce,“ vysvětluje Kopička.
„Takovou naší vlajkovou lodí, se kterou bychom se chtěli dostat dál, je dlouho zrající jablečná brandy. Ta potřebuje dlouhý čas v sudu, ale po pěti až osmi letech spolehlivě předběhne každou slivovici,“ věří spolumajitel společnosti. Právě snaha zachránit popadaná jablka z českých sadů byla prvotním impulsem pro založení pálenice a následně lihovaru.
Pro někoho odpad, pro jiné cenné suroviny
Principy udržitelnosti a cirkulární ekonomiky se pro lihovar staly klíčovou filosofií, kterou jeho majitelé dodržují i při hledání ingrediencí do nejrůznějších druhů alkoholů. Příkladem bylo i hledání pomerančových slupek v bio kvalitě pro výrobu ginu.
Jejich dodavatelem se nakonec zcela náhodou stal prodejce ovocných džusů v Pražské tržnici, který bio pomeranče dováží ze Sicílie a pro slupky nemá využití. „Fantastická věc. On by to vyhodil a pro nás je to velice cenná surovina,“ říká Kopička.
V duchu cirkulární ekonomiky začali postupně sbírat odpadní materiály i od dalších dodavatelů. „Když jsme například byli na exkurzi v pivovaru v Lounech, tak nám kluci ukazovali, jak dělají kyselé pivo s malinovým pyré, které pak vyhazují. Když jsme viděli, jak to lijí do kanálu, tak jsme jim řekli, ať nám ty kaly schovávají k destilaci,” dodává.
Ve spolupráci s pivovary také připravují speciální šarže čistě české whisky z jejich využité sladiny. Narozdíl od většiny whisky přitom ta jejich není blendovaná a po uzrání v sudu se lahvuje samostatně.
Kopička s Alexanderem spolupracují rovněž s nejrůznějšími podniky a restauracemi. Loni tak vznikla například zvláštní edice ginů pro spolek jihočeských restaurací Jíme Jih a letos v létě dokončili speciální šarži vermutů pro pražskou Botanickou zahradu za využití jejich bylin.
„Kolem nás je neuvěřitelné množství věcí, které lidé vyhazují, protože si s tím nevědí rady, a ten lihovar jich dokáže strašně moc zpracovat. Ale že bychom věděli předem, co z toho vznikne, tak to často nevíme,“ směje se Kopička.
„Od toho jsme tady, abychom si hráli, zkoušeli to. Vyrobíme to, prodáme a jdeme dál. Princip není vydělat co nejvíce peněz, ale dobře se bavit a nabídnout lidem něco, co jinde nekoupí,“ dodává.