Článek
Obyvatelé velkého města Kisumu se každodenně tuží na březích Viktoriina jezera, kde jsou grilované tilápie a okouni nilští pro konzumenty pochoutkou. Desítky kol pak svážejí kůže, které nevyužily restaurace a rybárny.
Pro malou koželužnu devětatřicetiletého Newtona Owiny s názvem Alisam Products to je vzácná surovina, která je navíc zadarmo. V Kisumu se ročně vyprodukuje asi 150 tisíc tun odpadu z ryb, ale 80 procent z toho skončí v popelnici. Tak přišel tento chemik na nápad zbytky ryb využívat a v roce 2012 si založil závod na zpracování rybí kůže.
Přímo na místě tucet zaměstnanců vyčiňuje kůže a vyrábí z nich módní doplňky. Pod žhnoucím sluncem, obletovány mračny much, ženy nejprve oddělí rybí maso od kůže a tu pak nožem čistí.
Kůže se pak natáhne na dřevěné trámy, aby uschla, k velké radosti vyhladovělých ptáků. Následně se kůže máčejí v kyselém roztoku, do něhož se přidává místní ovoce, jako je papája nebo avokádo. Kůže se pak znovu čistí, natahuje a suší.
Připomíná hadí a krokodýlí kůži
Pero, kleště, lepidlo a barva: to vše Fella Atienová potřebuje, aby z rybí kůže ušila boty. Vznikají elegantní předměty, které poněkud připomínají hadí nebo krokodýlí kůži, ale stojí zlomek její ceny. Obuv, kterou Atienová vyrábí, se prodává za 1500 keňských šilinků (asi 330 korun) a bundy za 2000 šilinků (asi 440 korun).
Newton Owino dbá na to, aby si jeho zaměstnanci mohli dovolit koupit vlastní výrobky. „Kromě toho, že vytváříme pracovní místa pro obyvatele chudinských předměstí, nabízíme i kožené výrobky, které si mohou dovolit,” říká.
Zaměstnanec koželužny vyrábí z rybí kůže čepici.
Lawrence Odero, jeden ze zákazníků, je mile překvapen, že si může takové výrobky koupit. „Máme ryby, proč bychom nemohli být hrdí na to, že je ekonomicky využíváme,” konstatuje. „Když si vezmu boty, čepici nebo vestu z rybí kůže, jsem šťastný a pyšný,” říká.
Allan Ochieng je na stáži u Alisam Products a doufá, že až se řemeslu naučí, vydělá díky tomuto originálnímu umění tisíce šilinků.
Znalosti chce předávat dál
V Kisumu je ještě jedna koželužna, ale ta je tradiční a rybí kůže nezpracovává. Newton Owino ujišťuje, že je jediný, kdo ve výrobním procesu nepoužívá žádný chemický produkt. Jeho novým cílem je založit do pěti let školu, kde by se lidé učili, jak rybí kůži zpracovávat.
„Chceme naše znalosti předávat ostatním, nechceme si toto umění nechávat jen pro sebe,” zdůrazňuje.