Když Sámové mluvili sámsky, byli biti. Joik dokáže vyjádřit povahu člověka, říká seveřan

Sámové jsou domorodí ugrofinští obyvatelé, kteří obývají arktickou oblast Laponska. „Odhadem je nás asi 100 tisíc. Sámské kořeny mají lidé na severu Norska, Švédska, Finska a Ruska,“ vysvětluje Ante a dodává, že historie Sámů sahá několik tisíc let dozadu.

„Skutečná sámská kultura započala někdy okolo 2000 let př. n. l., kdy se začaly formovat jazyky. Naši předkové pochází z východu, ovšem geneticky nám mají být nejblíže Baskové ze Španělska. Je to tím, že obě tyto skupiny byly po tak dlouhou dobu izolované, že si jejich geny začaly být podobné? Možná,“ říká s tím, že ani vědci prozatím nepřišli na jednoznačnou odpověď.

Hlavním zdrojem obživy bylo pro Sámy odjakživa pastevectví sobů. „Sobi jsou pro nás nesmírně důležití. Především prodáváme jejich maso, dnes jsou ale také součástí mnoha turistických byznysů. Jejich kůži využíváme na výrobu oblečení, z paroží a kostí pak vyrábíme řadu nástrojů,“ vyjmenovává Ante.

Podle něj se způsob života Sámů za posledních 100 let až tolik nezměnil. „Není zas až tak odlišný. Jsme stále velmi propojeni s přírodou. Samozřejmě dnes máme k dispozici moderní technologie, domy a další věci. K práci se soby využíváme čtyřkolky, sněžné skútry, dokonce i drony či GPS lokátory. Je to odlišné, ale s přírodou jsme stále nepochybně spjatí,“ říká.

Co se ovšem změnilo, ale k lepšímu, je přístup jednotlivých států k samotným Sámům, kteří z jejich strany v minulosti čelili zjevné diskriminaci a kulturnímu tlaku.

„Když sámské děti přišly do školy, učitelé a především vychovatelé na kolejích jim řekli, že když uslyší sámštinu, dostanou nařezáno. Musely tedy mlčet do té doby, než se naučily finsky. Moje teta se mi přiznala, že dva roky v kuse vůbec nemluvila. Byla tak zmatená, že se raději rozhodla mlčet. A mlčela od svých sedmi do devíti let,“ vypráví Ante o dřívějších dobách.

„Asimilační politika byla tvrdá, bylo to těžké. Dnes už se ve školách na oficiálním sámském území vyučuje v sámštině. Je to ale neustálý boj. Není nás moc a musíme vynaložit hodně úsilí, abychom naši kulturu zachovali,“ svěřuje se.

Součástí sámské kultury je nepochybně i joik, tedy tradiční sámský styl zpěvu. „Joik byl v dobách před tím, než jsme mohli psát a zaznamenávat příběhy, jakýmsi popisem člověka či třeba zvířete. Velmi důležitá je u joiku melodie, která dokáže vyjádřit i povahu člověka, a někdy dokonce lépe než fotka či nějaký text. Přenese totiž, jaký doopravdy byl,“ tvrdí Ante, jenž se během rozhovoru o jeden joik podělil.