Článek
Tento sociální fenomén byl poprvé popsán v roce 1987, kdy ministerstvo zdravotnictví začalo zaznamenávat případy náhlých úmrtí vysoce postavených manažerů. Mnoho lidí netuší, že když je smrt vyhodnocená jako „karoši”, rodina zemřelého dostává od vlády kompenzaci v hodnotě bezmála 500 000 korun ročně. Pozůstalým navíc společnost vyplatí také jednorázovou sumu, která může činit v přepočtu až 30 miliónů korun.
V poválečné éře šlo pro japonské muže o nový smysl života.
Vláda nejdříve registrovala a dokumentovala několik set případů ročně. Siuace se však zhoršila natolik, že podle zprávy tamějšího ministerstva práce bylo v uplynulém roce zaevidovaných rekordních 2310 případů. A objevují se takové hlasy, že může jít pouze o špičku ledovce. Podle organizace, která se tímto fenoménem zabývá, může být reálnější číslo obětí karoši v uplynulém roce až 10 000 osob. Zhruba stejné množství osob přijde ročně o život při dopravních nehodách.
Mysleli si, že spí
Mnozí se však tážou, zda může člověk doopravdy zemřít na přepracování, či jde jen o smrt způsobenou věkem či nediagnostikovanými chorobami. Ve stále více a lépe propojeném světě týdenní pracovní doba nenápadně stoupá a stoupá. Přesto je však tento problém v Japonsku výraznější než v celém zbytku světa.
Ukázkovým případem je Kendži Hamada, který byl pracovníkem tokijské bezpečnostní společnosti s oddanou mladou manželkou a striktní pracovní etikou. Běžně pracoval 15 hodin denně a další čtyři hodiny ho stálo každodenní dojíždění do práce a z práce. Poté jej jednoho dne našli, jak leží opřený o svůj stůl. Měli za to, že spí. Když se nehnul několik hodin, uvědomili si, že je ve skutečnosti mrtvý. Zemřel na infarkt ve 42 letech.
Způsobil to prý výsledek války
Ačkoli Hamada zemřel v roce 2009, karoši si vybralo svou první oběť již o 40 let dříve, kdy jinak zdravý 29letý muž utrpěl mrtvici poté, co v přepravním oddělení největších japonských novin dělal konstantně obrovské množství přesčasů.
V Japonsku na veřejnosti poměrně běžně narazíte na vyčerpané a spící vysoce postavené pracovníky.
„Po prohře v druhé světové válce byli Japonci těmi největšími dříči na světě a pracovali nejvíce hodin týdně. Byli to workoholici toho nejvyššího kalibru,” uvedl expert na stres z univerzity v Lancasteru Cary Cooper. V poválečné éře šlo pro japonské muže o nový smysl života - byli nejen finančně, ale i psychologicky motivováni pracovat nadstandardně.
Korporacím a firmám se samozřejmě nové pořádky líbily, začaly vznikat pracovní unie, firemní ubytování, rekreační objekty, zdravotní kliniky pro zaměstnance a centra na hlídání dětí. Práce se stala ústředním bodem většiny Japonců. V polovině 80. let vše nabralo temné rozměry. Ceny akcií a nemovitostí rostly a ekonomická bublina tlačila Japonce k samotným limitům.
Se smrtí počítali
Podle ankety z roku 1989 si 45,8 procent vedoucích sekcí a 66,1 procent vedoucích divizí velkých společností uvědomovalo, že pravděpodobnou příčinou jejich úmrtí bude právě přepracování. Když jich koncem 80. let opravdu umíralo mnoho, vláda si toho začala všímat. O karoši začali nahlas mluvit i běžní lidé a ministerstvo práce začalo zveřejňovat statistiky.
Když bublina počátkem 90. let praskla, kultura přepracovávání se ještě více zhoršila - propukla opravdová epidemie karoši. Nešlo přitom o úmrtí mužů středního věku se zdravotními obtížemi, jako jsou diabetes či onemocnění srdce. Umírali a umírají mladí a zdraví muži. Lékaři, univerzitní profesoři či inženýři.
Aby mohla být smrt pracovníka označena za karoši, musel napracovat více než 100 hodin přesčasů v uplynulém měsíci či 80 hodin přesčasů ve dvou či více měsících v kuse v uplynulém půlroce. Nabízí se však stále jedna otázka - může být přepracování doopravdy smrtelné? A kolik času musíte strávit na pracovišti, aby vám něco takového doopravdy hrozilo?
Důkazy chybí
Důkazů, že nedostatek spánku může zabíjet, je ve skutečnosti překvapivě málo. Ano, existují studie ukazující, že nedostatek spánku může zabíjet nepřímo - přes zvýšené riziko infarktu, selhání imunitního systém, diabetes a některé formy rakoviny. Doposud však za žádným lidským úmrtím nestálo čistě jen to, že by se někdo rozhodl zůstat vzhůru.
To však fenomén karoši, který již desítky let sužuje Japonsko, ani trochu neřeší. Poradit si s ním nedokáže ani samotná japonská vláda. Nadměrná pracovitost se totiž za uplynulá desetiletí vryla Japoncům pod kůži až moc...