Kanárská palírna rumu se těší více než stoleté tradici, navštívil ji i král

Palírna s názvem Arehucas si ale během let své dlouhé existence vysloužila i mnoho návštěv známých osobností z řad umělců, sportovců či třeba španělského krále.

Do Arucas, kde „rumárna“ sídlí, se vydávám z největšího a jednoho ze dvou hlavních měst Kanárských ostrovů Las Palmas de Gran Canaria. Cesta autem trvá necelých 20 minut, s ohledem na zmiňovanou ochutnávku rumů je ale rozumnější variantou využití služeb přímých autobusových linek. Na místě mě vítá César Arencibia Rodríguez, vedoucí odboru cestovního ruchu, a po krátké chvíli mi začíná poutavě vyprávět o historii lihovaru.

„To, co zde v devadesátých letech 19. století vzniklo, byla vlastně společnost vyrábějící cukr. Původní název firmy zněl La Fábrica de San Pedro. Krátce na to se ale začal vyrábět také rum. Do deseti let od založení se musela koupit dokonce nová palírna, protože poptávka po rumu rapidně rostla,“ líčí César, který jedním dechem dodává, že společnost potkaly i krušné časy.

„Během několika následujících dekád to byl úspěšný byznys, v roce 1920 ale s ohledem na krizi v odvětví cukru musela společnost zastavit chod. Ten rozjel až o několik let později bývalý zaměstnanec Alfredo Martín Reyes, který fabriku odkoupil od původních majitelů a znovuotevřel – tentokrát však už výhradně s orientací na výrobu rumu, který nazval ‚Ron de Arucas‘ (Rum z Arucas).“

Kde se tedy vzal dnešní název Arehucas? „Španělské zákony v té době komplikovaly nazývat alkoholický nápoj podle místa, kde byl vyroben, a tak nový majitel začal používat název Arehucas, což je původní předhispánský název zdejšího regionu,“ vysvětluje mi César šalamounské řešení při změně názvu rumu a později také celé společnosti.

Z malého náměstíčka se sochou Alfreda Martína Reyese se pomalu přesunujeme ke vchodu a můj průvodce palírnou plynule navazuje na současnost. „Všechno začíná sklizní cukrové třtiny, která se odehrává vždy na jaře. Dokončili jsme ji zhruba před měsícem,“ říká mi. „Plantáž máme nedaleko odsud, ale spolupracujeme i s farmáři na jihu ostrova. Hospodaříme ekologicky, před časem jsme zažádali o certifikaci ekologického zemědělství.“

Když vcházíme dovnitř budovy, naskýtá se mi pohled na obrovské množství sudů. V ten moment mi César začíná vysvětlovat proces výroby výsledného nápoje. „Rum nevyrábíme z melasy, ale z třtinové šťávy. S cukrem vlastně už nemáme vůbec co dočinění,“ nastiňuje rozdíly mezi řemeslnými rumy, kam spadá rum Arehucas, a melasovými, též nazývanými průmyslovými rumy, které se vyrábějí z vedlejšího produktu při výrobě cukru a jež tvoří většinu světové produkce.

„Rum následně zraje v amerických dubových sudech, které jsou pro to typické. Máme jich tu celkem 4300, v nichž je momentálně 1,2 milionu litrů lihoviny,“ hlásí mi číselné hodnoty a já si nemůžu nevšimnout, že některé sudy jsou označeny podpisem či kresbami.

„Část, kde se zrovna nacházíme, nazýváme ‚sklep celebrit‘. Jsou zde sudy, které buď podepsaly, nebo pomalovaly známé osobnosti, které nás zde navštívily,“ chlubí se César a má čím. Mezi mnoha jinými se tu tyčí hvězdná jména jako Tom Jones, Julio Iglesias, Johan Cruyff, Willy Brandt či Anatolij Karpov. Návštěvu si lihovar vysloužil dokonce i od bývalého španělského krále Juana Carlose I. a jeho ženy Sofie Řecké.

„Ale zpět k výrobě. Jakmile z rostlin získáme třtinovou šťávu, vložíme ji do fermentační nádrže a přidáme kvasinky, které po čase vytvoří zhruba osmiprocentní třtinové víno. Následuje kontrola kvality a destilace, při níž v zásadě z kapaliny odstraňujeme prvky, které v rumu nechceme. Destilace nám umožňuje dát rumu výslednou tvář. Jejím výsledkem je v našem případě tekutina se 70 % alkoholu, což je relativně nízká hodnota, díky které ale můžeme zachovat osobitou chuť a aroma,“ vysvětluje César ve zkratce dlouhou cestu předtím, než se tekutina dostane do sudů.

„Po letech zrání se pak naředí s pitnou vodou za účelem dosažení potřebného procenta alkoholu a teprve poté je rum připraven ke stáčení do lahví,“ dodává.

Ačkoliv společnost disponuje kvalitním vybavením a stále modernějšími technologiemi, nezapomene zdůraznit, jak důležitý je při výrobě rumu také lidský faktor. „Nejdůležitějším faktorem jsou znalosti a schopnosti master distillera, který všechno musí ochutnat a zajistit, že výsledný produkt bude takový, jaký chceme. Je to pochopitelně krásná práce, která s sebou ale nese spoustu odpovědnosti,“ prozrazuje povinnosti svého kolegy, který má celý proces na starosti.

César mě na chvíli umožní si roli master distillera vyzkoušet. Mám ale výhodu, čeká na mě pouze ta příjemná část jeho práce a onu odpovědnost můžu hodit stranou – jde se ochutnávat. A že je co, palírna má v sortimentu okolo dvaceti produktů – nejedná se pouze o rumy, ale také o ovocné, kávové či čokoládové likéry.

S nadšením ochutnávám jeden vzorek po druhém. César je dokonce natolik štědrý, že přináší lahev nejstaršího a logicky nejvzácnějšího rumu, který lihovar nabízí. Jde o tzv. vintage rum s názvem Capitan Kidd, jehož várka pochází z roku 1983.

„Je pojmenovaný po kapitánu Kiddovi, skotském pirátovi, který byl v 17. století aktivní na území Kanárských ostrovů. Podle jedné legendy zde zanechal poklad a my věříme, že se jedná právě o rum,“ vysvětluje mi původ názvu klenotu, jehož lahev vyjde na něco málo přes 100 eur (přes 2500 korun).

Hodnocení zdejších produktů se s ohledem na absenci odbornosti raději vyhnu. Za 4,20 eura (něco přes sto korun), které tu za prohlídku necháte, ale rozhodně strádat nebudete. Ovšem opatrně, kombinace rumu a kanárského sluníčka s člověkem dokáže pěkně zamávat.