Jakub Lohniský: Čeští muži styloví nejsou

S mým společníkem jsme si oblíbili zakázkovou výrobu košil a utráceli za ně horentní sumy. Líbily se nám hezké košile, ale zákaznický servis byl špatný, a já si ve své tehdejší naivitě řekl, že to dokážu udělat lépe. Měli jsme marketingové zkušenosti, ale neměli jsme know-how, jak vyrábět. Začátky byly proto hodně divoké. Otevřeli jsme obchod s 28 metry čtverečními a v půlce jsme neměli co vystavit. Tak jsme tam naskládali papírové tašky, do kterých jsme dávali nákup. Měli jsme málo zboží a nulové zkušenosti.

Ne. Začínali jsme s kravatami. Původně jsme ani nevěděli, kde je máme koupit. Nechtěli jsme totiž žádný český polyester, chtěli jsme hedvábí. A já jsem si vzpomněl na rozhovor, kdy mi v Itálii na módním veletrhu řekli, že Como je centrum hedvábí a dělají tam kravaty. Tak jsme tam jeli a v hotelu se zeptali, kde se vyrábějí kravaty. Řekli nám, že všude. Tak jsme šli ťukat na dveře a nakoupili jsme. Samozřejmě blbě.

Vybrali jsme si celou kolekci a chtěli ji za dva měsíce, v červnu. A oni nám řekli, že je to kolekce na příští rok a dodají ji v únoru - za rok. Nechtěli jsme vypadat jako blbci, tak jsme souhlasili, a šli shánět další kravaty na „letošek“. Bylo to prostě divoké a chvílemi to vypadalo, že nepřežijeme. Otevřeli jsme v červenci 2011, a kdyby tehdy nepomohly Vánoce a dárkové poukazy, tak bychom tu neseděli. Lidé si totiž koupili poukazy a začali je využívat další rok, tím nás v podstatě zaúvěrovali. My jsme mohli zaplatit nájem, výplaty a koupit nové zboží. To nás zachránilo a od té doby se to rozjelo.

V podstatě dělám od všeho něco. Nabírám zaměstnance, řeším nové prodejny a máme vlastní výrobu, tak řeším i provozní věci. Postupně část svých úkolů předávám zaměstnancům, ale chce to čas. Je ze mě teď mikromanažer, což rozhodně nebyl plán. Když nejsou lidi, všichni zaměstnavatelé brečí. A když jsou, tak je musíte přetáhnout, což stojí peníze. Navíc mají ještě nějaké závazky, takže to trvá třeba půl roku. Než přijdou a než se zaučí, je rok pryč.

Ono je to hodně o lidech. Můj problém je to, že když si to člověk od začátku vydře, těžko se toho zbavuje. Postupně to předávám, a mohl bych asi i rychleji, ale zase se mi to nechce pustit z ruky. Bude to trvat ještě rok dva, než firma dostane strukturu, na které se pracuje až teď. Vždycky to bylo o mně, čistě direktivní řízení na úkor konfliktů: Dělejte. někdo to ustál, někdo ne. Postupem času vidím, že to nebyla jen jejich chyba. Byl to i můj tehdejší styl řízení, který mi připadal nutný. Dnes vidím, že s lidmi se dá mluvit i jinak.

Padesát lidí a pět poboček, v Bratislavě otevíráme šestou. Plánujeme otevřít ještě několik dalších v Praze.

Ano. Mysleli jsme si, že Brno bude stejné jako Praha. Ale není to tak. V Brně třeba prodavači říkají, že místním kravaty připadají moc smutné. Jedná se o klasické italské nebo britské byznysové kravaty. Ale v Brně prostě chtějí zářivější odstíny, třeba růžové nebo fialové. Na to musíme myslet v dalších kolekcích. Takže i na českém trhu se některé věci musejí dělat trochu lokálně. Nejde o polovinu zboží, ale třeba 10 až 20 procent se prodá v Brně jinak než v Praze, což není zanedbatelné.

Napřed se ptáme, do kdy jej potřebuje. Nejvytíženější je pro nás únor-červenec, období svateb. Standardní doba výroby je tři až čtyři týdny. Měli jsme i expres do 12 dnů, ale za ten stres to nestálo. Lidé si často najednou vzpomněli, že ho potřebují ještě o pár dnů dřív, což vedlo k problémům se zákazníkem. Nebylo to o příplatku dalších peněz, jednotlivé části prostě ještě nebyly hotové. Takže jsme to zrušili a v případě expresní potřeby obleku umíme upravit již hotovou konfekci. Aby oblek vypadal opravdu dobře.

Vybereme termín, látku, ta je v cenových kategoriích třeba od 15 do 35 tisíc za oblek. Vyberou se detaily - podšívky, knoflíky, monogramy atd. Zákazníka změříme, oblek se zaplatí, požadavek odešleme do výroby a za tři až čtyři týdny přijde hotový oblek. Na zkoušce samozřejmě může dojít k úpravám, to už se dělá na místě a jde o dny. Nic složitého.

Za první republiky tu bývala krejčovina, pak se to všechno sdružilo do OP Prostějov. Po revoluci už to nebyli odborníci jako krejčí, ale spíš šičky, lidé za strojem, kteří dělali pořád tu samou věc dokola, ale oblek by neušili. Uměli třeba jen kapsy. Těm dobrý krejčím je dnes přes 50, mají stálou klientelu hlavně v Praze a pěkně vydělávají. Dělají opravdu vysokou krejčovinu.

My se soustředíme na „made to measure”, což je česky měřenka ze střihu. Takže si člověka vyškolíme a naučíme ho náš systém. Každá úprava má kód, aby pracovníci nedělali chyby při výrobě a aby oblek zákazníkovi seděl. S dobrým systémem made to measure a vyškolenými lidmi budu vždy lepší než průměrný krejčí. Časově i cenově. A to dnes lidé chtějí. Nechtějí ručně obšívané dírky, ale dobrý oblek, který padne, je z hezké látky, za pár týdnů a za 15 až 20 tisíc. Nechtějí chodit na pět zkoušek a platit 30-40 tisíc. Koupit před sedmi lety oblek na míru za 15 tisíc bylo nemyslitelné.

Vesty jsou sezónní věc na svatby, jinak se jedná o promile procenta. Ze sta obleků šijeme jeden nebo dva s vestou. Ale na svatby jsou pořád v kurzu. Na podzim a v zimě se třeba zvyšuje zájem o smokingy. Smoking je opravdu nadlouho, pokud muž radikálně nepřibere. Lidé se na akce dnes už snaží dodržovat dress code a měli by. Když je na pozvánce black tie, měli by mít muži smoking. To platí pro Prahu a Hradec Králové. To Brno je v tomhle horší, tam smokingy na odbyt nejdou..

Nehraju si na to, že bych někomu zazlíval špatný odstín bot k obleku. Když je dobrý základ, je to v podstatě jedno. Ale nelíbí se mi, když na Hrad, kde je předepsáno přijít v dress codu black tie, lidé chodí v šedém obleku nebo mikině. Když hostitel stanoví dress code, měla by být slušnost ho dodržet a třeba si smoking půjčit. Normálně ať si každý nosí, co chce.

Nejsou. Je to lepší, než bývalo, ale nemůžeme být styloví. Němci taky nejsou. Stylový je Francouz, Ital, některý Angličan. U nás to nemá historii, není to trend. Zlepšuje se to v tom, že už se umíme oblékat, nejsou 90. léta.

My děláme klasickou pánskou módu, která se moc nemění. Celosvětovým trendem je slim, víc vyštíhlovat. Často už to lidem ani nesluší, ale trend je pořád víc a víc. Ten asi chvíli potrvá. Jinak je naší hlavní barvou tmavě modrá a v tom nečekám v dalších pěti letech změnu.

Pro mě je to hrozně nepohodlné, kvalitní kožené boty je těžké rozšlápnout. Ne nadarmo dříve majordomové svým pánům rozšlapávali boty a dali jim je třeba po 14 dnech. Představa, že mám relativně nové boty, a půjdu do nich bez ponožek, je strašná. Ne že by se mi to třeba v létě nelíbilo. Záleží také na typu postavy. Mít 150 kilogramů a bílé kotníky, tak nic moc. Mít dobrou postavu a štíhlé nohy, tak ke kratším kalhotám... proč ne. Pokud tedy vydržíte ty puchýře a nevadí vám.

Hipsteři přinesli do pánské módu spoustu dobrých prvků, protože o tom začali pak přemýšlet běžní muži.

Zmizel například ten vysmívaný ooutdoor u mladé generace. Žádné široké kalhoty a k tomu outdoorové boty, fleecové bundy. Dnešní mladé osazenstvo kaváren je zaměnitelné s cizinci. Už nevidíte na první pohled, že je to Čech. Třeba tenisky jsou fenomén. Ale když půjdou do práce, je větší šance, že je uvidíte v obleku od nás nebo od konkurence. Češi nejsou styloví, ale můžou být kultivovaní jako třeba Němci. Vědět, co si vzít na danou příležitost.