Jako jediný Čech se zúčastnil závodu v plachtění kolem světa bez GPS. Splněný sen, říká

Ocean Globe Race je závod pro kajutové plachetnice kolem světa, který má čtyři etapy. Aktuální ročník odstartoval vloni 10. září v anglickém Southamptonu, odkud celkem 14 lodí vyplulo do jihoafrického Kapského Města. Druhá etapa směřovala do novozélandského Aucklandu a z tamního přístavu jednotlivé posádky 14. ledna započaly svoji výpravu do uruguayského Punta del Este. Cílem závodu pak bude opět Southampton.

„Jede se v duchu, jako se jel první závod tohoto typu před 50 lety. Nepoužíváme příliš moderní technologie a posádku tvoří lidi z ulice, nejsou to profesionální týmy,“ vysvětluje Ondřej Kotáb regule osmiměsíčního závodu.

„V roce 1973 neměli GPS a elektronika byla velmi omezená. My GPS na lodi sice máme, protože je součástí záchranného systému, ale nepoužíváme ji. Stejně tak má každý člen posádky čip, jenž se aktivuje při pádu do vody,“ tvrdí rodák z Prahy s tím, že si na lodi vystačí s terestrickou navigací a astronavigací.

Podobně jako s GPS je to během závodu i s motorem. „Jsme povinni ho jednou týdně zapnout a vyzkoušet, zda funguje, kdybychom ho při stavu nouze potřebovali. Jinak jedeme celou dobu pod plachtami,“ tvrdí Kotáb, který si s sebou vezl několik knih a po cestě si psal i deník. „Zakázané jsou dokonce i čtečky a hudba v digitální formě, takže všichni měli walkmany a hromadu kazet,“ směje se.

První etapu loď Pen Duick VI, na které Kotáb plul, dokončila za 40 dní, druhou za 37. „Někteří lidi by se asi necítili ve své kůži, kdyby kolem sebe tak dlouho viděli jen moře. Já jsem ale na lodi už nějaký ten čas strávil, tak jsem zvyklý. Podívám se na mapu a vidím, že pár set nebo tisíc mil přede mnou je nějaká země a jsem v klidu,“ líčí Kotáb.

A jaký byl pro Čecha nejhezčí a nejhorší moment celé výpravy? „Nejhezčí asi celá plavba, konkrétně možná přeplutí rovníku. A nejhorší, když mi někdo snědl koláč. Byl rozdělený na 12 dílů a já jsem ho plánoval sníst až po službě, pak už jsem ho ale nenašel. Je to samozřejmě nadsázka, ale těch špatných chvil bylo opravdu málo.“

Ondřej Kotáb byl na lodi, která plula pod francouzskou vlajkou, jedním z dobrovolníků. „Dělal jsem vše, co bylo třeba, od kormidlování přes výměnu plachet až po mytí záchodů. Trošku neplánovaně jsem se dostal i k astronavigaci, která mě baví. Náš navigátor mě zahlédl počítat a zjistil, že mi to jde, tak se mě zeptal, jestli to nechci dělat už napořád. Měl na starosti spoustu věcí, tak byl rád, že jsem mu jednu z nich mohl odejmout,“ říká a dodává, že to pro něj byla obrovská pocta.

„Víte, já jsem o té lodi četl před dlouhými lety a nikdy jsem nedoufal, že bych ji mohl spatřit na vlastní oči, natož na ní plout a ještě takový závod. Je to splněný sen,“ neskrývá nadšení Kotáb, jenž se účastnil prvních dvou etap. „Obě etapy jsme dojeli na druhém místě. Chtěl jsem samozřejmě domů na Zéland, kde žiju, dojet první, ale bohužel. Výsledek je však druhořadý,“ uzavírá jediný český účastník závodu.

V závodu Ocean Globe mezi sebou aktuálně soupeří 14 odlišných lodí vyrobených před rokem 1988. Aby se vyrovnaly jejich rozdíly, každá loď má určitý hendikep (koeficient, kterým se násobí jejich výsledný čas). Loď Pen Duick VI dojela v prvních dvou etapách druhá.