Ikonická dubajská restaurace se nevzdává navzdory nejasné budoucnosti

Pokud jste někdy byli v Dubaji a strávili jste alespoň hodinu času čtením kvalitních průvodců nebo portálů hodnotících restaurace, asi jen těžko jste mohli na tento podnik nenarazit. Rodinná restaurace servírující klasické pokrmy perské kuchyně, vyhlášená svými špízy z marinovaných mas, čelila problémům už v roce 2008, kdy v rámci celosvětové finanční krize klesl počet návštěvníků na několik měsíců o více než čtvrtinu. To však bylo samozřejmě úplné nic v porovnání s tím, co se událo v uplynulých dvou měsících.

Už po vstupu do restaurace je vám podle stovek fotografií na zdech jasné, že ač to možná ještě u dveří nevypadalo, jste na místě, kam chodí za jídlem nejen vládnoucí rodina Dubaje, ale také nejznámější íránské celebrity nebo hvězdy Bollywoodu.

Není to tak dlouho, co se majitel vyfotil s „falešným Messim”, tedy íránským dvojníkem slavného argentinského fotbalisty, a bylo z toho haló po celé Dubaji. A navzdory tomu, že restaurace stojí v dnes už trochu opomíjené staré části města, za běžných okolností si tam stěží sednete. Spolumajitel podniku Abbás Ansárí se však netají tím, že současná krize je tou nejtvrdší, kterou restaurace od svého otevření v roce 1978 zažila.

„Víte, když vám poklesne byznys o 15, 20 nebo 30 procent, je to nepříjemné. Ale když vám během pár týdnů poklesne o 95 procent, je to tragédie. Restaurace mají vysoké denní náklady na provoz. Ti, kteří nemají v současné době žádné finanční rezervy, budou přežívat jen těžko,” přemítá Ansárí.

Uvolnění restrikcí koncem dubna umožnilo restauracím otevřít, avšak s restrikcí, že se může uvnitř stravovat jen 30 procent zákazníků. To je samozřejmě pro podnik, který praská ve švech i normálně, extrémně málo. Ale Ansárí se na to snaží dívat optimisticky a říká, že i to je pozitivní změna: „Nemáme sice našlapanou restauraci, jak býváme zvyklí, ale věříme, že se blýská na lepší časy.”

Ve chvíli, kdy byli nuceni uzavřít v půlce března restauraci, vše vypadalo hodně špatně. Navzdory tomu, že se snažili rozvážet svá jídla, nepodařilo by se jim dlouhodobě fungovat ani omylem. Dovážky jídla běžně tvoří jen deset procent jejich obratu, a tak bylo jasné, že v tom spásu nenajdou, navzdory tomu, že se je snažili posílit, jak to jen bylo možné.

Jaký je tedy výhled? Ansárí věří, že jim majitel nemovitosti na několik měsíců odpustí nájem, aby se tak v budoucnu nestalo, že restaurace zkrachuje a 30 lidí zůstane bez obživy. „Je teď hlavně na panu domácím, zda nám vyjde vstříc. Zákazníci nám byli vždy věrní, stávající situaci ale nemají za současných opatření jak zachránit,” říká Ansárí.

Zatím zůstává on, i jeho dva starší bratři provozující restauraci, v relativním klidu. Nechtějí dělat žádná velká rozhodnutí, než bude jasnější, jak se situace vyvine. Zatím nepropouštěli, ale připouštějí, že pokud se nebudou moci vrátit k běžnému chodu či zda jim majitel neodpustí na nějakou dobu nájem, mohla by na konci roku nastat velmi nepříjemná situace, o které nechtějí ani mluvit.

„Náš otec nás učíval to, co nyní učíme i my naše děti. Tajemstvím úspěšné restaurace je čistota a úcta k lidem. Dáváme zákazníkům dobrý servis a dobré jídlo za rozumnou cenu. Zbytek už záleží na bohu,” dodal smířlivě Ansárí.