Článek
Osmiletá Elami sedí s kamarádkami na obědě ve školní jídelně Winthtop STEM Elementary Magnet School ve městě New London ve státě Connecticut a rýpe se v kuřeti s barbecue omáčkou. „No jo,“ nezastírá, „hamburger mám raději“.
Giusti, takřka dva metry na výšku a v typické zelené baseballové čepici, to snáší stoicky, mimo jiné i proto, že se v myšlenkách přesunul už k příštím talířům. „A co fazole?“, vyzvídá. „Nechutnají mi,“ odpálkuje ho Elami. Její kamarádka Claire rovnou požaduje: „Chci arašídovou pomazánku a zmrzlinu.“
Ohřívačům pizzy má odzvonit
Giusti není první, kdo se pustil do takového dobrodružství. Mnozí před ním neuspěli. Jamie Oliver (43) si vylámal zuby při pokusu přenést prvky zdravé a moderní kuchyně do britských škol. Znepokojené matky o přestávkách podsouvaly dětem fish and chips, tedy oblíbené ryby smažené v těstíčku a tlusté smažené hranolky zalité sladovým octem, a malí strávníci záměr bojkotovali.
„Už jsem nechtěl vařit pro 45 hostů, ale pro hodně, hodně jedlíků,“ vysvětlil Giusti týdeníku Focus.
Škola v New Londonu, v níž 70 procent žáků tvoří děti ze sociálně slabých rodin, patří mezi šest zařízení, z nichž někdejší hvězda Nomy chce vypudit typické americké obědy. „Do každé školy patří skutečný kuchař, a ne jenom ohřívač pizzy a burgerů,“ netají se.
Smajlíci od dětí převýší přízeň snobů
V New Yorku, kam do státních škol chodí milion žáků, začínal na škole Morris-Highschol-Campus v Bronxu.
„Na pyšné kuchařské ego tady můžete zapomenout. A je to tak dobře,“ přiznává Giusti. Samozřejmě, že by rád servíroval třeba své proslulé kuře na kari s hnědou rýží a bylinkami. „Jednak by to tady nikdo nejedl, jednak bych se nedoplatil,“ má jasno. V Nomě platili hosté 500 dolarů (11 500 korun) za menu, ve škole se musí počítat s rozpočtem 3,31 dolaru (76 korun) na strávníka, jak připomněl webový magazín Eater.
Giusti, jehož rodiče pocházejí z Itálie, vyrůstal v poklidném státě New Jersey. Už ve třiceti letech ho zdobily michelinské hvězdičky z Nomy.
Pak přišel zlom. „Svět nepotřebuje žádnou další superrestauraci pro snoby. Potřebuje dobré jídlo pro co nejvíc lidí. Děti jsou upřímní, nároční a spontánní strávníci,“ líčí svou vizi s tím, že se snaží dozvědět se o svých malých klientech co nejvíc.
„Znám je jmény, seznámil jsem se s mnoha rodiči. Vyslechl jsem si životní příběhy. Už znám, o co se caparti zajímají, občas i to, o čem sní a co je naopak trápí,“ svěřuje se.
Bilance projektu nazvaného Brigaid navzdory minirozpočtu vyznívá úspěšně. „Bašta od Vás chutná báječně. Vydržte!“ vzkázala mu v dotazníku jedna čtrnáctiletá školačka a názor ozdobila hned třemi smajlíky.