Článek
Muži vyznávající tento styl se na samém počátku chtěli odlišovat. Dnes jich ale milióny po celém světě vypadají podivně podobně a jejich uniformní vzezření by zřejmě potěšilo maximálně tak nějakého zvráceného velitele alternativního vojenského pluku.
Profesor psychologie Paul Smaldino z Kalifornie prý vypočítal, proč tomu tak je. Svou rovnici nazval hipsterským paradoxem. Podle Smaldina záleží na rovnováze mezi hodnotami a pozicí, nebo vyjádření vkusu. Dále na informaci, kterou je vědomí osoby, jakou reakci vyvolá to, že vyjádří svůj osobní vkus. A na ideální pozici, neboli co pro ni znamená průměrný respekt okolí.
Od touhy ke konformitě
„Zjistili jsme tak, že naše touha po jinakosti znamená, že vždycky nakonec spějeme ke konformitě,“ píše profesor Smaldino v magazínu Discover.
Co to znamená? Že na počátku je touha vybočovat. Jenže k té se připojí tolik lidí, že se z vybočování a jinakosti stane módní trend, který se kopíruje tak, až je to pak vlastně konformní styl života. Navíc lidé, kteří se rozhodnou být jiní, se rozhodnou hromadně. Takže než si uvědomí, že jsou všichni stejní, už je z jinakosti móda.
Odbornější náhled
Podle Smaldina nesmí být nekonformních lidí více než osm procent, pak se z jejich nekonformity stává nová identita, která už je ale pro členy konformní.
Se Smaldinem souhlasí také profesor Jonathan Touboul z Paříže. Podle něj je zásadní pro stav, kdy se nekonformní styl stane mainstreamem to, že dochází k oddělení času, kdy se trend stane módním a kdy ho hipsteři začnou následovat.
Pravý hipster mění svůj styl neustále podle své osobnosti a také v reakci na trend, aby byl neustále jiný a odlišoval se. To ale prý není v běžném životě dost dobře možné, protože je to příliš náročné...